Za jazyk přibitý

Dne 22.6.2010 v 19 hodin se koná vzpomínkový večer s připomínkou poprav na Staroměstském náměstí dne 21.6.1621. Akce se koná v kostele sv. Michala ( ECAV) v Jirchářích 14 v Praze, blízko stanice metra Národní. Večer je zaměřen na odkaz Mikoláše Divíše z Doubravína, který byl přibit za jazyk k šibenici a je synbolem aktuálního boje o svobodu vyznání a zvěstování evangelia. Po vzpomínkovém bloku proběhnou modlitby za uchování svobody vyznání.

Křest krvíVáclav Lamr

Václav Lamr ve svém „Historickém průřezu proroctvími nad Československem" (v roce 1992) napsal v pasáži této knihy, věnované popravě elit Českého království na Staroměstském náměstí následující:

Ráno v den popravy, 21.6.1621 se účastníci obou stran podivili zázračnému úkazu dvojité duhy na nebi. Duha je vizuální demonstrace věrnosti Boží smlouvy. Všichni popravení před smrtí pohlédli na krátký čas na štít Týnského chrámu, kde  byl zlatý nápis Pravda Páně vítězí a kalich. Byl mečem vykonán akt křtu krví, o kterém se zmínil Ježíš apoštolům. Duha, Pravda, kalich a meč. Krev Kristova byla zde smíšena už před dvěma tisíci lety s krví svých mučedníků, hájících svobodu víry jednoho malého národa, Bohem stvořeného a umístěného v srdci Evropy. Kdo může pochopit, pochop. Duha, krev, meč a vítězící Pravda Páně jsou prorockými symboly České církve...V jedné básni jsem napsal:

„Lve český, kde jsi řval,

když Habsburk kleštěmi

tvým rekům jazyk rval..?"

Jesseniův jazyk byl vyrván před stětím a dalšími kleštěmi vytažen a přibit na šibenici.

Kdo vlastně byl byl Mikoláš Diviš z Doubravína? Václav Lamr jej nazývá „Prorokem rozvázaného jazyka Čechů“, a píše o něm a jeho roli při mučení a popravách výkvětu našeho národa následující:

Druhý den po popravách pokračuje tragické divadlo režírované triumfujícím Habsburkem. Za jazyk k břevnu šibenice byl přibit hřebem písař Starého města Mikoláš Divíš z Doubravína. Byl přibit tak dlouho, dokud kat Mydlář biči nevymrskal skupinu dalších odsouzených měšťanů k Horské bráně a nevrátil se zpět. Jistě pospíchal, aby uvolnil hřeb z úst dříve, než se jeho oblíbenec zadusí krví a hleny. Divíš druhý den po přibití obhajoval postoje a víru svých popravených spoludruhů před zděšenými nepřáteli. Tento zázrak má jasně prorocký charakter.

Cituji z knihy B. Čapka "Za jazyk přibitý": "Jeho (Divíšův) jazyk, který prožil probodení hřebem, neoněměl, bude znít a hlásat, bude pronášet svobodné myšlenky, a tak jistě i český národ se nedá s pomocí Boží zlomit nejbarbarštějším a nejprohnanějším umlčováním: také jazyk celého národa nebude trvale přibit."

Kdo se zajímá o další souvislosti, ať navštíví stránky:

http://www.lamr.estranky.cz/stranka/historicky-prurez-proroctvimi-nad-ceskoslovenskem---napsal-vaclav-lamr