„A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi.
Ježíš Kristus - jediná cesta, pravda i životAutor grafiky - Václav Lamr
Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha.“ (Svědectví Lukášova evangelia - 24kap.)
Ježíš Kristus je tentýž – včera, dnes i navěky. Tak, jako se zjevoval v době prvních apoštolů, zjevuje se i během celé další historie lidem na celém světě. Takto vzpomíná na svá přemáhající vidění Ježíše Krista americká novinářka a misionářka, žijící v Jeruzalémě, Christine Darg: „Jako velmi mladé děvče jsem byla nemocná a blízká smrti. Maminka říkala, že jsem přišla o všechny vlasy, trpěla revmatickou horečkou a úplně jsem se ztrácela. Jedna z mých nejranějších dětských vzpomínek se týká toho, jak se mi Ježíš zcela jasně zjevil. Ale nebyl to takový ten západní Ježíš z obrázků v nedělní škole; toto Kristovo zjevení byl muž ze Středního východu s dlouhými tmavými vlnitými vlasy, soucitnýma hnědýma očima a zevnějškem lidí od Středozemního moře. Měl zelenobíle pruhované biblické roucho. Podle podoby to mohl být židovský král nebo šejk ze Středního Východu; byl to jednoznačně semitský typ. Věřím, že věděl, že budu jednou žít v biblických zemích. Řekl s vřelým soucitem: "Brzy se uzdravíš."
Z toho vidění jsem pocítila strach a bázeň a na okamžik jsem odvrátila hlavu. Když jsem opět vzhlédla, byl pryč - ale já byla zdráva! A až dodnes jsem požehnána skvělým zdravím a cestuji po celém světě pro Ježíše! O mnoho let později, během své služby na Středním Východě, jsem spatřila Ježíše ve vidění znovu. Vidím jeho svaté rány, které zůstávají otevřené, takže jeho jizvy a zranění nás stále skrze víru uzdravují. Stigmata - znamení ran - která Ježíš nese dodnes, jsou svědectvím o pokutě, kterou zaplatil za naše hříchy a nemoci, abychom ji nemuseli nést my. Dokonal úplné smíření. Jaký je to Spasitel! Jaký Dárce zdraví!
Viděla jsem i bič, kterým jej římští vojáci týrali a rozervali mu tělo. Ke svému úžasu jsem ten bič držela v ruce já! Bylo to proto, že právě mé hříchy a nemoci způsobily jeho utrpení. (Všichni musíme v sobě poznat ty, kdo se podíleli na Ježíově smrti, protože to byl náš společný hřích, který Ježíše zabil. Mel Gibson, tvůrce filmu "Utrpení Krista", tomu takto rozuměl. Ve filmu to byla Gibsonova ruka, která do Spasitele na kříži vrážela hřeby.)
Ve vidění mne k sobě Ježíš přítáhl provázky biče a když jsem jej objala, prosakovala mi jeho drahocenná krev mezi prsty. Vložil i mé ruce do boku probodeného římským vojákem. S velkou mocí a naléhavostí mí do ucha prorokoval: "Modli se za nemocné! Modli se za nemocné!" Nechci být neposlušná tohoto vidění z nebe. Proto se od té doby modlím za nemocné v každém národě, ke kterému mne poslal - a po celou tu dobu vidím, že DNES koná tytéž zázraky!
Duch svatý dává vidění vzkříšeného Pána i nadále a vždy v nich významnou úlohu hrají jeho rány, které utrpěl při své oběti na kříži. Jak je známo, "pochybující Tomáš" si žádal spatřit známky Ježíšova utrpení a oběti. Mohl žádat nějaká jiná znamení, která by ověřila jeho vzkříšení, pro Tomáše však "bodnutí hřebů" a zraněný bok znamenaly zpečetění jeho víry. Je rovněž zajímavé, že ačkoli Ježíšova smrt byla ospravedlněna a Pán nyní žije v oslaveném těle, zůstávají mu v těle rány z ukřižování navždy. Své svaté rány zjevuje Ježíš lidem na Středním východě. Jedno zachráněné egyptské dítě, které už málem zaživa pohřbili, vydalo svědectví, že vidělo, jak je drží nadpřirozený muž - muž s krvavými ranami v rukou. Ten popis se hodí na jediného člověka na světě - na Ježíše Krista Nazaretského!“
Strhující svědectví o vidění Ježíše Krista vydádá ve své knize „Jen láska může způsobit zázrak“ také evangelista indického původu Maheš Čavda. Jako chlapec byl osloven na ulici misionářkou a slyšel evangelium Ježíše Krista. Toto poselství se jej velice silně dotklo, ale nevěděl si rady, jak se k němu zachovat – přijmout Krista znamenalo stát se křesťanem a opustit svou dosavadní hinduistickou identitu: „Nadešel okamžik rozhodnutí. „Konec," řekl jsem. „Mám toho dost. Už nikdy nebudu přemýšlet o Ježíši Kristu." Při pomyšlení, že opouštím toho, kdo mě - jak jsem věděl - tolik miluje, jsem byl zoufalý. Ale nezakolísal jsem. Pomalu, pevně jsem zavřel Bibli. „Už nikdy nebudu číst tuto knihu," prohlásil jsem. „Už jsem se rozhodl." A bylo to. Aspoň jsem si to myslel. Dále si pamatuji, že jsem slyšel, jak moje hlava udeřila o stůl. Opravdu, slyšel jsem to, jako by se to stalo někomu jinému. Bum. Upadl jsem do jakéhosi polospánku: nebyl jsem zcela vzhůru, ale uvědomoval jsem si, co se děje. Vzpomínám si, že jsem uslyšel tu ránu a pomyslel si: „Moje hlava uhodila o stůl."
Znenadání jsem se ocitl na zvláštním a nádherném místě. Moje tělo bylo stále za stolem, ale ve svém duchu jsem byl na neznámém, překrásném místě. Do mého vědomí jasně a zřetelně pronikla myšlenka: „Jsem v nebi." Dosud jsem znal z Nového zákona jen evangelia. Tolik jsem se do Ježíše zamiloval, že jsem je četl znovu a znovu. Ani jsem nenahlédl do Skutků apoštolů, Zjevení nebo kteréhokoli z Pavlových dopisů. Kdybych je četl, našel bych v Pavlově druhé epištole Korintským pasáž, která by mi otevřela oči. Pavel v ní o sobě píše: Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví - a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit. (2. K 12,2-4) Nevím, zda jsem prožil přesně to, co Pavel. Vím však, že to, co jsem prožil já, byla skutečnost. Dodnes mi Pán připomíná věci, které jsem oné noci poznal, a vnímám je stejně reálně jako tehdy...“
„Náhle jsem si uvědomil, že se blíží zářící bílé světlo. Otočil jsem se a uviděl, jak ke mně přichází muž. Okamžitě jsem věděl, kdo to je. Byl to Ježíš. Nezapomínejte, že jsem jeho obraz nikdy neviděl. Většina lidí, kteří vyrostli na Západě, se setkala s mnoha uměleckými představami o Ježíšovi. Některé z nich jsou založeny na útržcích dochovaných historických záznamů, jiné, myslím, vycházejí především z malířovy či sochařovy fantazie. Já jsem taková spodobnění Ježíše nikdy neviděl. V přirozené rovině jsem vůbec netušil, jak vypadá. Přesto ve mně nebyl ani stín pochybností: muž kráčející ke mně byl On. Na první pohled vypadal jako obyčejná lidská bytost. Průměrná výška. Průměrná postava. Šel po stejné cestě jako já, oblečený do dlouhé řízy, dost podobné těm, v nichž jsem v Mombase mnohokrát viděl Araby. A přece... Byl jsem téměř oslepen světlem, které z něho vyzařovalo. Bylo jasné, čisté a živé, jako by obsahovalo plnost nebeské slávy. Sotva jsem se na něho mohl dívat. Vzpomněl jsem si, jak jsem v evangeliích četl, že Ježíš vzal Petra, Jakuba a Jana na horu, aby se modlili. Marek píše: „(Ježíš) byl proměněn před jejich očima. Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit" (Mk 9,2-3). Všechny popisy se zvlášť zmiňují o oslepujícím světle. Matouš o Ježíšovi říká: „Jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý" (Mt 17,2). Lukáš píše: „...jeho roucho bělostně zářilo" (L 9,29) a pokračuje, že — hledíce na Ježíše — jeho učedníci „spatřili jeho slávu" (v. 32). Přesně jsem věděl, o čem pisatelé evangelií mluví.
Jak se Ježíš blížil, viděl jsem, že se usmívá. Byl to stejný úsměv, který spatříte na obličeji rodiče, když obejme své děťátko, úsměv nekonečné lásky a radosti. Cítil jsem se jako můra přitahovaná plamenem — v příštím okamžiku budu pohlcen čistou láskou. Přišel ještě blíž a spatřil jsem jeho oči. Nikdy na ně nezapomenu. Poznal jsem, že prožily každou bolest, každé zranění, které kdy na zemi byly. Prolily každou slzu, která kdy tekla. Navzdory tomu nebyly smutné či melancholické. Byly to oči vítězoslavné, jako by říkaly: ,Ano znám bolest, vím, co je zlomené srdce a slzy. To vše jsem vzal na sebe, když jsem umíral na kříži. Ale zvítězil jsem. I ty můžeš zvítězit." Stál jsem tam a upřeně se mu díval do očí. Vztáhl ruku, položil mi ji na rameno a řekl prostě: „Můj bratříčku."
O autorech úryvků:
Christine Darg, autorka knihy The Jesus Vision („Zázraky a znamení v islámském světě“) http://www.jesusvisions.org/ je v současnosti misionářkou zejména v oblasti Blízkého Východu, žije v Jeruzalémě. Slouží zde i po celém světě jak Židům, tak Arabům (a rovněž nevěřícím ze všech ostatních národů) k přijetí Ježíše Krista jako Pána a Spasitele (její služba má název http://www.olivetree.org/)
Maheš Čavda (Mahesh Chavda), autor knihy „Jen láska může způsobit zázrak“ je světoznámý evangelista s darem uzdravování, žijící dnes v USA. Jeho služba je orientována zejména na oblast Ameriky, Afriky a jihovýchodní Asie (http://chavdaministries.org/). Na přelomu 80. a 90. let 20. století zavítal rovněž do Prahy. Tehdy jsem využil příležitosti navštívit jeho kázání. Jeho knihu je možno si přečíst na internetu.
