Na různých blozích zde na Idnes se objevilo několik článků o sexu ve stáří, podobně jako na webu Novinky.cz, kde vyšel článek nazvaný „Sex ve zralém věku může být velmi vzrušující.“ Pravda je, že toto téma bylo donedávna téměř tabuizované – fakt schopnosti, či potřeby provozovat sex ve zralém věku nebyl běžnou veřejností pokládán za téma přípustné pro veřejnou diskuzi. Výše zmíněné texty sice obsahují zajímavé myšlenky a příběhy, jejich spojujícím článkem ale je skutečnost, že jejich autoři na vlastní kůži stáří nezažili. Tím je jejich pohled na danou problematiku nutně do značné míry zavádějící. Můj tchán, pedagog ve výslužbě a vynikající literát Miloš Hoznauer (loni oslavil osmdesátiny) na tento aspekt věci upozorňuje s humorem sobě vlastním v úvaze „Stárnutí s brožurkami“. Protože ji hodlá začlenit do své připravované knihy, dovolím si z ní zde ocitovat pouze několik vět:
Plakát k dědovým 80. narozeninámV. Pinc
„Když nás svými nepříjemnostmi přitlačí k zemi stáří, rádi nahlédneme do publikací, které se tím zabývají. I já jsem pomocí lupy prolistoval řadu brožurek, jako je Cesta do stáří, Umění stárnout a podobně. Dověděl jsem se, jaké má stáří výhody a co má člověk dělat, aby stárnutí zpomalil...Některé rady či pokyny jsou prakticky nepoužitelné: Když večer uléháte, máte si stále dokola říkat – jsem zdravý, nic mě nebolí, až usnete (máte-li štěstí, tak věčným spánkem). Co si pomyslí čtenář, který trpí bolestmi na každém kroku, nebo je upoután na lůžko, o sloganu ´Chodit, chodit, chodit – znamená žít´... V brožurkách naleznete nesmyslný výrok J.W. Goetha, že mladý člověk je hříčkou přírody, kdežto starý dílem umělce. Jaký umělecký směr by to byl? Ruinismus? Devastismus? Ale nenaleznete tam konstatování, že stáří je dotěrná masařka, kterou se vám nepodaří odehnat (Hoznauer).“
Různí (většinou relativně mladí) autoři sepisují rady, jak žít dlouhý život, zdůrazňují nutnost aktivního udržování fyzického, intelektuálního a sexuálního aspektu života. Neuvědomují si, jak se zdá, že stárnutí nevyhnutelně doprovází nejen klesání životní aktivity, ale také příchod rozmanitých chorob, zdravotních potíží a chronických onemocnění, v neposlední řadě také tělesného chátrání. Za těchto okolností často představuje jen snaha zachovat si samostatnost a nebýt odkázán na pomoc svého okolí to hlavní, o co se starý člověk snaží. M. Hoznauer pokračuje: „...považují-li autoři sex za účinný nástroj proti rychlému stárnutí, mohli by naznačit, že nejde o lehkou záležitost... Musíte se nejdříve smířit ve vztahem veřejnosti k sexuálnímu životu důchodců – není milosrdný, naopak – je terčem posměchu a krutých vtipů... (Ale k věci): nejdůležitější je zajistit si vhodného partnera – pokud nejste movitá celebrita, tak jistě oceníte existenci citlivé a trpělivé manželky, případně manžela. Je-li tedy k dispozici, můžeme přikročit ke konkrétnímu jednání. Upozorníme na to, že při devastaci obou kyčlí, pokročilé artróze v horních a dolních končetinách, havarijním stavu krční páteře a chronické bolesti v zádech vůbec není snadné zaujmout vhodnou polohu. Pomoc nehledejte v Kámasútře a podobných publikacích. Ty jsou určeny jen fyzicky zdatným jedincům, ale předpokládejme, že alespoň jeden loket a jedno koleno lze použít. jistě vyřešíte i problém těch klasických pohybů – příliš pomalé by mohly ohrozit beztak křehkou erekci, příliš rychlé hrozí infarktem. Zvolíte-li správnou variantu, dojde s velkou pravděpodobností k tzv. orgasmu. Přesvědčivým důkazem je i náhlá ztráta erekce. Dostaví se pocit velké úlevy, tedy hlavně u partnerky, která už ví, že bude mít nějaký čas pokoj... Ale nedejte se odradit! Pomalejší artróza a zpomalená demence za to přece stojí....“
Co dodat? Autoři brožurek o aktivním stáří nabízejí - možná v dobré snaze – instantní návody, jak se vyrovnat s faktem stárnutí, a v zásadě se snaží vytvořit dojem, že třetí, zralou fázi života je možno plnohodnotně prožít tak, že se člověk zaměří na užívání si toho, co nabízí svět. Jinými slovy – že takto jaksi přelstí realitu blížící se smrti. Jak je takový přístup k životu pošetilý a v jakém rozporu je takovéto pojetí stárnutí s moudrostí našich předků, ukazuje srovnání se závěrem téměř tři tisíce let staré biblické knihy Kazatel (12.kap.):
1Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení,“
2než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.
3V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
4a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
5A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými
6 Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.
7A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
