O pravdě se v poslední době hodně mluví, zejména v souvislosti s úmrtím Václava Havla, jenž zdůrazňoval svou bytostnou potřebu "života v pravdě". Mnozí ale namítají - co to vůbec pravda je, tvrdí, že je to zcela relativní, proměnlivý pojem. Můj přítel Václav Lamr, evangelista, křesťanský výtvarník a „člověk s vizí“, je autorem mnoha podnětných aforismů, básní, úvah a článků. Před několika dny mi zaslal zamyšlení o tomto tématu, které mne velmi zaujalo, takže je zde s jeho svolením uveřejňuji.
Před časem jsem uveřejnil úvahu na podobné téma, jež byla založena na eseji Jana Helera „Biblické pojetí pravdy“. Můžete se ji přečíst zde (http://pinc.blog.idnes.cz/c/181703/Pravda-vitezi.html).
Václav Lamr píše: Pán Ježíš zjevil učedníkům proč přišel. Jednou řekl: „Přišel jsem, abych hledal a spasil to, což bylo zahynulo.“ V posledních hodinách svého života odhalil důvod své mise samotnému Pilátovi: „Proto jsem se narodil a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Pilát se jen zeptal jako pohanský filosof: „Co je pravda?“ Tuto otázku lidé bez duchovního poznání kladou i dnes. Pravda je pro ně něco, nějaká neosobní idea. Pán Ježíš však řekl: „Já jsem ta cesta, pravda a život...“ Pravda je tedy osoba Mesiáše a máme se proto ptát: Kdo je pravda?
Buddha 500 let před Kristem prý na konci svého života řekl: „Tuším, kde je pravda.. hledejte ji...“ Pán Ježíš ale proklamoval: „Já jsem ta pravda.“ (Jan 14.6) Zde vidíme rozdíl mezi člověkem Buddhou a Pánem Ježíšem, Božím Synem. Totéž přirovnání se vztahuje i na dalajlámu a jiné osobnosti světa. Pro buddhisty není podstatné to, v co věřit, ale jak se chovat. Je to v podstatě etické náboženství a proto se o ně zajímají humanisté, protože počítá s lidskými možnostmi.
Principem humanismu je spolehnutí na schopnosti člověka. Historie nás nestále přesvědčuje o tom, že je to stále se opakující mýthus či utopie. Lidé se neustále pokoušejí o duchovní a etické perpetum mobile sebezáchrany. Zákon hříchu a smrti nás však vrací do reality lidského omezení. Řekové to dobře vyjádřili na příkladu Sysifa. Východiskem je jen pomoc od Boha. Ze zákona hříchu a smrti nás vysvobozuje zákon Ducha svatého v Ježíši Kristu. To je ta pravda, která má moc a potenciál vysvobotit jednotlivce a národy světa. To je evangelium pro přítomnost. Jde o pomoc nikoliv z našeho středu, ale z vnějšku, od našeho Stvořitele. To ovšem humanismus všech podob odmítá.
Hebrejské slovo pravda je ,,émet“. Je to pravda neměnná v čase a kvalitě. Schopná se dosvědčit bez úsilí člověka, na lidech nezávislá. Věčná. Proto opakem pravdy není lež, jak se vyjádřil ve svém hesle Václav Havel. Opakem duchovní, biblické pravdy je totiž pomíjivost. Protikladem Boží lásky není nenávist, ale vzpoura a svázanost. Proto Pán Ježíš řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“
Tou pravdou je samotný Stvořitel. Jen poznání osoby Mesiáše Ježíše Krista nás osvobodí od nás samých se všemi svázanostmi, bídami, nemocemi, prokletími, hříchy nesvatostí a smrtelností. Zde ovšem není východiskem etický postoj, chování, jako ve světových náboženstvích včetně buddhismu, ale víra a vlastní přijetí osobního Spasitele, Pána Ježíše. V dějinách našeho národa je historicky sledovatelný zvýšený zájem o tuto vítězící, osvobozující pravdu. Tato historie má dvě části v pojetí pravdy: Období křesťanské historie a naše humanistická přítomnost..
Ještě před husity a v předreformačním období se v Praze proklamovalo heslo o pravdě v této podobě: „Nade vším vítězí Pravda“. Mistr Jan Hus a poději husité toto heslo používali v mírně pozměněných obdobách. „Nade vším vítězí boží Pravda“. Jan Hus ve vyznání víry rozvinul naše postoje k pravdě vrcholící příkazem „pravdu hledat, kázat a pravdu bránit.“ Poslední Husův vzkaz z vězení zní takto: „Stůj v pravdě Kristově.“ To je silně aktuální výzva pro nás. Jakési heslo pro současnou církev.
Husitský král Jiří z Poděbrad přijal heslo o vítězné pravdě po své korunovaci v roce 1458 . Bylo se zlatým kalichem, umístěno na průčelí Týnského ultrakvistického chrámu a znělo takto: „Pravda Páně vítězí“. Na toto heslo se zřejmě dívali naposledy před svou popravou 21.6.1621 představitelé stavovského povstání.. Položili své životy za suverenitu národa a za svobodu svědomí a vyznání v boji proti totalitním snahám Habsburků. Heslo „Pravda Páně vítězí“ se opakovalo a vyznávalo v tajných shromáždění evangelíků a Jednoty bratrské a znovu se vynořilo při vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918.
Začala humanistická varianta tohoto původního husitského hesla, a proto bylo odstraněno prostřední slovo „Páně“. Vešlo do moderních dějin v této podobě: „Pravda vítězí“.
Toto heslo potvrdil a na svou prezidentskou zástavu umístil první president Československa Tomáš Garigue Masaryk. Heslo „Pravda vítězí“ bylo ve svém humanisticko filozofickém pojetí přijatelné i v době komunismu a dovolovalo a dodnes dovoluje pro představitele různých ideologií vkládat do pojmu pravdy různé aktuální ideové významy. Je to heslo pro vícero použití. Pojem pravdy bez souvislosti s Kristem či Bohem je relativní a víceznačné. Viděl jsem ho i na zástavách neonacistů.
A potom president Václav Havel upravil a doplnil variantu národního hesla takto: „Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.“ Vyvolalo to i negativní odezvu u jisté skupiny občanů a vznikl nový pojem: „pravdoláskovci“. Obsah toho hesla mohou chápat křesťané biblicky. Význam vztahu pravdy a lásky při pohřbu Václava Havla v katedrále sv. Víta objasnil přijatelně pro všechny občany republiky biskup Václav Malý, když řekl, že každý má svou pravdu a odmítá přijímat pravdu druhého. Jen v lásce ke svému bližnímu jsme schopni pravdu jiných slyšet a přijímat.
Tak to zřejmě myslel i autor tohoto vyznání, zesnulý expresident Václav Havel. Je to výzva k citlivosti vůči osobnostem jiných lidí. Neznamená to ovšem, že budu akceptovat a automaticky tolerovat jejich pojetí a ideologii pravdy. Nelze například budovat jednotu společnosti na úkor zásadních etických a morálních principů, na nichž byla historicky postavena. Jednou jsem napsal aforismus, kterým jsem si okomentoval a definoval pro sebe Havlovo heslo: ,,Pravda bez lásky je smrtonosný kámen, k lásce bez pravdy však nelze říci: „Amen“."
Přijmout osobu bližního neznamená přijmout jeho pojetí pravdy a jeho názory. Je to příležitost ke korekci a ovlivnění. Pravda a láska jsou dvě strany jedné mince a v biblické terminologii odpovídají vztahu mezi Božím soudem a milosrdenstvím. Okleštěné národní heslo: „Pravda vítězí“ má dvanáct písmen, jako je hvězd na praporu Evropské unie. Pokud my Češi a Moraváci máme předat odkaz naší národní historie ostatním státům Evropy, pokud si máme uchovat to nejlepší od našich národních mučedníků svobody, pokud máme rozvinout to nejlepší, co nám ty nejlepší národní osobnosti předaly jako odkaz, měli bychom obnovit původní znění a význam našeho národního hesla: „Pravda Boží vítězí“.
