Myslím že jen velmi málo si u nás lidé uvědomují velmi závažnou stránku vlastnictví majetku, ať už hmotného, či duševního, a taktéž odpovědnosti mocných tohoto světa. Mám na mysli schopnost moudrého zacházení jak s majetkem, tak s postavením, kterého člověk dosáhl. Je totiž zcela lhostejné, jestli si to dotyčný uvědomuje, nebo ne – v každém případě vydá počet z toho, co v životě dělal, a jak s tím, co mu bylo svěřeno, nakládal. Bible jednoznačně říká „komu je víc dáno, od toho je také více požadováno“.
Předpokládám, že se většina ateistických čtenářů této myšlence vysměje, ale Bůh oznamuje v Bibli zcela jednoznačně, že celá země se vším, co je na ní, je Jeho majetek. My si můžeme připadat, že jsme vlastníky svých životů, domů, aut, a všech předmětů, které jsme si koupili, či jinak přivlastnili (někdo si dokonce myslí, že mu patří i životy lidí, nad kterými má moc). Ve skutečnosti jsme jenom jejich správci. Máme-li tedy velký majetek, není to proto, abychom žili zhýralým a poživačným způsobem života, ale máme žít o to více příkladně (protože naše životy jsou všem na očích). Navíc jsme odpovědni za jeho dobrou správu, abychom mohli pomoci potřebným a chudým, a aby prostřednictvím našeho požehnání byli požehnáni i lidé kolem nás. Dalo by se najít mnoho dobrých příkladů osobností například z podnikatelské sféry, v této chvíli mne napadá především Tomáš Baťa (uznávám ale, že negativních příkladů bychom našli mnohem více - to je daň hříšné přirozenost lidí).
Jak to ale dopadne s boháči, kteří mají zlé a tvrdé srdce, je ukázáno v tomto Ježíšově příběhu (Luk 16:19-31): 19Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. 20U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, 21a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. 22I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. 23A když v Pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. 24Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´ 25Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. 26A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´ 27Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu. 28neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´ 29Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´. 30On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´ 31Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´"
Je-li naše bohatství v jiné sféře, například duševní a duchovní, jsme odpovědni za to, abychom pouze neakumulovali znalosti, poznání a moudrost, ale stali se jejich zdrojem pro naše okolí. (dobrým příkladem je Šalomoun a jeho Knihy Přísloví a Kazatel ze Starého Zákona)
Spočívá-li naše bohatství například v požehnání dětmi, jsme odpovědni za jejich dobrou výchovu a za to, abychom jim uměli předat naše životní zkušenosti a přispěli k tomu, aby z nich vyrostli slušní lidé.
V případě těch, kdo jsou v moci postavení: tito lidé se neocitli ve svých funkcí v první řadě zásluhou své chytrosti a svých schopností, ale jsou zde s Božím dopuštěním a z Boží vůle. Bůh ukázal model správné správy společnosti (vhodný pro tehdejší stav světa) například prostřednictvím tohoto příběhu z Exodu (18. kap.): Mojžíše navštěvuje jeho tchán Jitro a diví se ...„Jakým způsobem to s lidem jednáš? Proč sám sedíš a všechen lid kolem tebe stojí od rána do večera?“ 15Mojžíš tchánovi odpověděl: „Lid ke mně přichází dotazovat se Boha. 16Když něco mají, přijde ta záležitost přede mne a já rozsoudím mezi oběma stranami; učím je znát Boží nařízení a řády.“ 17Mojžíšův tchán mu odpověděl: „Není to dobrý způsob, jak to děláš. 18Úplně se vyčerpáš, stejně jako tento lid, který je s tebou. Je to pro tebe příliš obtížné. Sám to nezvládneš. 19Poslechni mě, poradím ti a Bůh bude s tebou: Ty zastupuj lid před Bohem a přednášej jejich záležitosti Bohu. 20Budeš jim vysvětlovat nařízení a řády a učit je znát cestu, po které mají chodit, i skutky, které mají činit. 21Vyhlédni si pak ze všeho lidu schopné muže, kteří se bojí Boha, milují pravdu a nenávidí úplatek. Dosaď je nad nimi za správce nad tisíci, sty, padesáti a deseti. 22Oni budou soudit lid, kdykoli bude třeba. Každou důležitou záležitost přednesou tobě, každou menší záležitost rozsoudí sami. Ulehči si své břímě, ať je nesou s tebou.
Velmi pěkně přibližuje dětem odpovědnost „velkých“ tohoto světa C. S. Lewis v pohádkovém příběhu „Kůň a jeho chlapec“ z knih „Letopisů Narnie“: (str 171 vydání z r.1992) ...pravil Král Luna. „Neboť být králem znamená toto: být první v každém zoufalém útoku a poslední v každém zoufalém ústupu; a přijde-li hlad (a to v nepříznivých letech tu a tam musí být), oblékat nejlepší šaty a smát se nejhlasitěji nad tím nejchudším jídlem v zemi“.
