O těch našich „trafikantech“

Vlastně je to jen malá poznámka na okraj možná velmi zásadního tématu. Nelíbí se mi totiž soudobý obyčej nazývat odbytné našich „zasloužilých“ politiků trafikou. Podíváme-li se do historie, dle Wikipedie „už císař Josef II. rozhodl, aby se prodejny tabáku, který byl v Rakousku státním monopolem, přednostně přidělovaly válečným invalidům za prokázané služby v boji.“

Iva Hutnerová: Trafika

„Jednalo se vlastně o jistou formu státem prováděné hmotné kompenzace za ztrátu nohy, ruky či jiné utrpěné fyzické újmy apod. Po 1. světové válce se tato praxe udržela i v nástupnických zemích včetně Československa.“. V dnešní době „se v novém veřejném a politickém žargonu objevil pojem trafika ve smyslu výhodného a přitom nenáročného místa ve veřejné či státní správě, jež nějaký konkrétní člověk (zpravidla zasloužilý politik) dostane za prokázané služby (tedy za prokázané služby v politickém mocenském boji).“

Srovnáme-li rakouské trafikanty a dnešní „zasloužilé“ (vysloužilé) politiky, vidíme hned na první pohled zřetelný rozdíl. Rakouský trafikant byl většinou válečný invalida, (který ovšem napřed musel o přidělení trafiky ve vší poníženosti poprosit a mohl ji získat teprve poté, co byl komisně uznán za „patentního invalidu“) a jehož případná prosperita přímo odvisela od jeho obchodní zdatnosti a píle, a tedy zdaleka mu nezaručovala jednoduché živobytí. Dnešní „trafikanti“ jen na základě často pochybné politické činnosti získávají pozice ve správních a dozorčích radách státních a městských podniků, na jejichž prosperitě nemají žádné zásluhy. Na rozdíl od původních trafikantů se navíc jedná o lidi zdravé, bohaté, kteří v politice mohli získat velký kapitál známostí a kontaktů. Nic jim vlastně nebrání, aby se začali živit vlastní prací, nebo začali podnikat. Přesto řada (a zdá se, že většina) z nich tak nějak samozřejmě předpokládá, že se o ně rodná strana postará a najde jim nějaké vhodné teplé místo, které jim zaručí bezpracný příjem.

Jen na doplnění:

V knize „Slavní a zapomenutí“ Vl. Kovaříka pojednávající o většinou neznámých osudech českých literátů a vzdělanců převážně z 19. stol., jsou citovány i vzpomínky na mládí Jana Nerudy, jehož otec byl „patentním“ válečným invalidou a trafikantem – je z nich patrné, že třebaže v dětství nikdy nehladověl, patřil spíše mezi chudé děti. Vlastnictví trafiky za Rakouska podle všeho opravdu nezaručovalo žádný velký blahobyt, spíše zabraňovalo tomu, aby lidé, kteří bojovali a obětovali se za svou zemi, nemuseli později chodit žebrotou...

Související literatura: Marie Macková - To byla c. k. trafika (Nakladatelství Lidové noviny)

Zjištění po dopsání této glosy - opožděně jsem nalezl na serveru Lidovky.cz pěkný článek "Politické mrtvoly a jejich trafiky" od Petra Zídka (23.6.2010), který toto téma rozvíjí lépe, než jsem dovedl já...