Redaktor Michal Musil se dnes opřel na Idnes do Miloše Zemana za jeho kritiku českých médií, že nadržovala jeho rivalovi Karlu Schwarzenbergovi: „Pan Zeman prohlásil, že mu média plány nepřekazila, ale naopak mu pomohla, byť nechtěně. Z 90 procent prý podporovala jeho protikandidáta Karla Schwarzenberga tak masivně, až mu nahnala voliče. Za "neprofesionální zoufalý amatérismus" ovšem označil situaci, kdy šéfredaktor novin vyzývá k volbě konkrétního kandidáta. Což údajně učinil i list MF DNES.“
Pan Michal Musil dále pokračuje, že „ze slov Miloše Zemana vyplývá, že média v normální západní společnosti kandidáty nedoporučují. V tom se však velice mýlí. Při svém vzdělání by mohl vědět, že "endorsement", tedy výslovná předvolební podpora novin politické straně či politikovi, je zcela tradičním jevem v anglosaských zemích. Takto (v logice Miloše Zemana "neprofesionálně") si počíná například prestižní americký deník The New York Times. Ve speciální sekci na svém webu sděluje třeba, že od roku 1960 před volbami vždy podpořil kandidáta demokratů na prezidenta."
Čím to ale je, že drtivá většina českých médií podpořila jen jednoho politika, totiž předsedu TOP 09? Jak to, že onen "endorsement" byl tak jednostranný? Jedna odpověď mne napadá: V této souvislosti není bez zajímavosti již letitý výrok slavného novináře skotského původu z 2. poloviny 19. století, mj. také svého času šéfredaktora New York Times Johna Swintona. John Swinton na banketu, který byl uspořádán v roce 1880 na jeho počet vedoucími představiteli téhož řemesla, pronesl následující šokující konstatování:
„K tomuto dni světových dějin není v Americe žádný nezávislý tisk. Víte to vy a vím to já. Není mezi námi jediný, který by se odvážil poctivě napsat svůj názor, a pokud to udělá, ví dopředu, že se nedostane do tisku. Jsem placen každý týden za to, že se můj poctivý názor nedostane do novin, u nichž jsem zaměstnán. Kdybych svůj opravdový názor zveřejnil v některém vydání svých novin, během čtyřiadvaceti hodin bych byl bez místa. Lhát bez obalu, pervertovat, zapírat, líbat nohy mamonu a prodávat zemi za každodenní chleba, takové je zaměstnání novináře. Víte to vy a vím to já, jsme nástroji a vazaly bohatých mužů za scénou. My jsme pajduláci, oni tahají za provázky a my tancujeme. Náš talent, naše schopnosti a celý náš život je majetkem jiných lidí. Jsme intelektuálními prostituty.“
Swinton v originálu: „There is no such thing, at this date of the world's history, in America, as an independent press. You know it and I know it. There is not one of you who dares to write your honest opinions, and if you did, you know beforehand that it would never appear in print. I am paid weekly for keeping my honest opinion out of the paper I am connected with. Others of you are paid similar salaries for similar things, and any of you who would be so foolish as to write honest opinions would be out on the streets looking for another job. If I allowed my honest opinions to appear in one issue of my paper, before twenty-four hours my occupation would be gone. The business of the journalists is to destroy the truth, to lie outright, to pervert, to vilify, to fawn at the feet of mammon, and to sell his country and his race for his daily bread. You know it and I know it, and what folly is this toasting an independent press? We are the tools and vassals of rich men behind the scenes. We are the jumping jacks, they pull the strings and we dance. Our talents, our possibilities and our lives are all the property of other men. We are intellectual prostitutes.“
(Zdroj: Labor's Untold Story, by Richard O. Boyer and Herbert M. Morais, published by United Electrical, Radio & Machine Workers of America, NY, 1955/1979.)
