Od té doby, co se jsem se začal blíže zajímat o problematiku islámu, nemohl jsem si nevšimnout, že charakteristickým znakem jeho zanícených vyznavačů je přesvědčení o jakési morální nadřazenosti islámu nad zkažeností a relativizmem západní společnosti. Kromě toho jsou muslimští apologeti ovšem převědčeni i o teologické nadřazenosti islámu nad kesťanstvím a jusaismem, které podle jejich názoru islám překonává svou myšlenkovou integritou – na rozdíl od Bible prý ve svatých knihách islámu nejsou žádné chyby a rozpory.
Pokud se týká západní společnosti, nepochybně lze opravdu souhlasit s islámskými kritiky v tom, že jeví četné znaky sociáního systému, který je na konci své existence – už třeba jen proto, že není (především v Evropě) schopen si zajistit dostatečnou natalitu z vlastních zdrojů, chybí mu jasná vize do budoucnosti a zcela rezignoval na ideály, které stály při jeho vzniku. Sekulární humanismus, který v Euroatlantské civilizaci vládne a dogmaticky prosazuje mravní relativiznus jako jediný správný pohled na rozmanité aspekty života společnosti, má za následek přesvědčení, že „vše je dovoleno“ a každý si může úroveň morálky snížit tak, jak mu to vyhovuje, aby se necítil omezovaný v prosazování svého ega.
Představa, že by existovaly nějaké absolutní morální normy (jako třeba bylo Desatero) je v této společnosti odmítnuta. To pak ovšem vede k tomu, že nikdo nemá zábrany dělat si, co chce. Toto uvažování je koneckonců i příčinou toho, že je naše společnost tak prorostlá korupcí a klientelismem. Sociální darwinismus v praxi. Stejně tak je toto myšlení zodpovědné za sexuálně nezodpovědné chování, jehož dopady (sexuální zneužívání a útlak, nechtěné oplodnění, pohlavní nemoci, rozpad rodin, etc.) se řeší opět způsoby, které se často omezují jen na řešení důsledků nesprávného životního stylu (v případě potratů navíc zatěžují svědomí vědomím podílu na zabití nevinné lidské bytosti), než jeho prevencí.
Při bližším pohledu na islámskou společnost se ovšem ukáže, že je stejně nemocná, jako ta západní. Staletá přítomnost islámu, k němuž patří někde až drtivá většina zdejšího obyvatelstva, nevedla k nějaké mravní proměně a lepší morálce lidí. Ve skutečnosti jeho staleté neúnosné břemeno způsobilo vznik systému jednání, jehož jediným vhodným synonymem je pokrytectví. Pokud se týká vztahů mužů a žen a sexuální oblasti vůbec – navenek se sice dodržují pravidla islámu, ale skutečností je sexuální chování, které má četné rysy zvrácenosti – mezi muži, vzhledem k nedostupnosti žen, je běžná jeho kompenzace homosexuálním stykem, ve „vyšší společnosti“ je zase obvyklý mimomanželský sexuální styk, většinou s prostitutkami. Mnohde jsou časté případy, že jsou unášeny nemuslimské dívky za účelem jejich zneužívání jako sexuálních otrokyní. Ženy nemohou svobodně rozhodovat o svém osudu a většinou nemají možnost ovlivnit výběr svého životního partnera – to je zcela v kompetenci rodičů a případného zájemce o sňatek. I v manželství jsou pak podle islámského práva svým mužům podřízeny a jejich poslušnost lze legitimně vynutit násilím.
Zdejší společnost je tradičně také ještě mnohonásobně více zkorumpovaná, než ta západní – prakticky žádný úřední úkon nelze uskutečnit bez úplatku, na důležitých místech státní správy jsou výhradně lidé spojeni s vládní rodinou či klanem, veškeré podnikání je rovněž podmíněno trvalým placením úplatků. Možnost rozvinout své kreativní schopnosti či uplatnit své vzdělání je za těchto podmínek, a také vzhledem k vysoké nezaměstnanosti, minimální.
Právě proto nyní vybuchl hněv národů v zemích severní Afriky a Blízkého východu. Tamní dlouholetí vládcové během desítek let své vlády proměnili své země v dojné krávy, z nichž se bohatli na úkor svých národů. Teď se jejich vlády hroutí, ale nikdo dost dobře neví, co bude dál. Tyto země nemají vůbec žádnou zkušenost se skutečnou demokracií a většinou v nich neexistují (lépe řečeno, nejsou známy) osobnosti, vůdci, kteří by byli schopni své národy nasměrovat k postupnému vzniku svobodné demokratické společnosti.
Co ale lze očekávat zcela nepochybně, a Evropa by se na tento pohyb měla připravit, je blízký masový exodus statisíců lidí z těchto zemí – převážně do Evropy. Lze totiž právem čekat, že se bude dít něco podobného, co se dělo po pádu Železné opony. S velikým rozdílem – zatímco před 21 lety se pohnuli lidé, kteří přes jazykovou bariéru byli svým kulturním pozadím, vzděláním a mentalitou v zásadě kompatibilní s lidmi na Západě (když nepočítáme exodus Romů za bezpracným životem v bohatých zemích), nyní půjde o exodus lidí s odlišným kulturním pozadím, špatným, nebo žádným vzděláním a mentalitou, která již zdaleka nebude tak kompatibilní, jako v předchozím případě.
Jsme na ně připraveni?
K tématu viz např:
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/syrsky-serial-o-pokrytectvi-islamu-sokuje-muslimy_181235.html
