Martin Pinc
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2307x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Martin Pinc
Pochod pro rodinu vs. Prague Pride Parade
Ve stejný den, v sobotu 13.srpna se mají v Praze konat dva pochody, které vyjadřují zájmy dvou naprosto odlišných skupin ve společnosti. Zatímco tzv. Prague Pride Parade, kterou organizují homosexuálové za značného zájmu médií, se bude konat pod záštitou pražského primátora za ODS B. Svobody a podporovat se ji rozhodlo 13 velvyslanců tzv. nejvyspělejších zemí, Pochod pro rodinu je zaštítěn zejména stranou KDU-ČSL a pro naše média je naprosto nezajímavý.
Martin Pinc
O exorcismu
Po připitomělém článku o prostituujících vysokoškolačkách na OnaDnes potvrdili redaktoři Idnes svůj trend ohlupující bulvárnosti v jiné rubrice – Xman - ještě ubožejším článkem na téma exorcismu „Anneliese Michelová: oběť vymítání ďábla“. O to, že jim nejde o seriozní prozkoumání tohoto tématu, ale jen o hledání laciných senzací, doložili redaktoři Michal Černý (Xman.cz) a Martin Frozen (iDNES.cz) tím, že se soustředili na několik případů, kdy (snad) byl použit nesprávně a před čtenáři zcela zatajili, že dnes existují stovky, ba tisíce dobře dokumentovaných příkladů úspěšného vymítání. Ve svém hanopisu navíc pokládají exorcizmus za výsadní hájemství katolické církve, cituji: „Křesťanství (pravděpodobně měli na mysli římskokatolickou církev – pozn. MP) rozlišuje dva exorcismy. Takzvaný malý je součástí rituálu, při němž se nově přijímaný člen církve zříká při křtu ďábla, velký exorcismus na "vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi". Může jej provádět jen kněz, jehož, obvykle na dobu určitou, pověří biskup a pravidla velkého exorcismu stanovuje část díla Rituale Romanum, které v roce 1999 Vatikán revidoval.“
Martin Pinc
Slovo do vlastních řad
O tom, že česká římskokatolická církev měla (kromě mnoha jiných) svého prominentního zrádce a kolaboranta s komunistickým režimem, dlouholetého předsedu „obnovené“ ČSL a ministra zdravotnictví J. Plojhara, se nemusí vést žádná diskuze - každý zájemce se o tom může dočíst relevatní informace i na Wikipedii – včetně výčtu všech jeho selhání. Naproti tomu, jako člen Českobratrské církve evangelické se stydím za ticho, které panuje v evangelických kruzích kolem postavy předního filosofa, teologa a významného činovníka „světové ekumény“ z dob předválečného i poválečného Československa, Josefa Lukla Hromádky. Jedním z mála statečných, kteří se ozvali proti tomuto pokryteckému postoji, je signatář Charty 77 a vězeň komunistického režimu Jan Zeno Dus.
Martin Pinc
Mediální ticho kolem Jiřího Fialy
Naše média semelou kde co, ale v případě neoprávněného věznění Ing. Jiřího Fialy nepochopitelně (až na výjimky, jako jsou některá internetová média) mlčí. Na blogu Idnes informuje o jeho případu pravidelně pouze Aleš Hodina. Přestože se o tuto kauzu zajímám, musím se zahanbením přiznat, že jsem v ní byl stále až příliš pasivní. V poslední době jsem si uvědomil, že hříchem je nejen konání zla, ale i nekonání dobra, které je v mém dosahu, rozhodl jsem se proto o této nespravedlnosti nemlčet. Je to už více než měsíc, (dnes 36. den) co J. Fiala zahájil protestní hladovku proti zvůli české justice, aniž by to vzbudilo mediální pozornost. Získal snad nálepku chronického kverulanta, nebo je v celém případě nějak angažován nějaký „vyšší“ zájem?
Martin Pinc
22. jáchymovské peklo
Minulý víkend proběhlo výroční setkání bývalých vězňů komunistického režimu v Jáchymově. Hlavní program setkání – Pietní akt - se koná každý rok po bohoslužbě ve farním kostele sv. Jáchyma u památníku Brána ke svobodě. Bývalí političtí vězni i letos připomněli, že Česko ani Slovensko nezúčtovalo s komunismem správně a dostatečně. Ve svých projevech mimo jiné konstatovali, že mají stále nižší důchody než jejich trýznitelé. Zdůraznili, že je tomu také proto, že bývalí komunisté si zachovali svou moc i po změně režimu v demokratickém Československu a později v nově vzniklých státech Česku a Slovensku. Bývalí komunisté zůstali v rozhodujících pozicích v právní sféře, především v soudnictví, vstupovali do nově vzniklých politických stran, získali klíčové pozice v ekonomické sféře díky tomu, že měli na rozdíl od ostatních kapitál - ekonomický, znalostní i ve vzájemných kontaktech. To také znemožnilo se s komunizmem účinně vypořádat a zakázat stranu, nesoucí tuto zhoubnou ideologii podobně, jako po 2. světové válce byla zakázána v Německu NSDAP. "My to považujeme za tragédii a omyl 17. listopadu 1989," zdůrazňuje předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. "V devadesátých letech by pravděpodobně zákaz komunistické strany nebyl napadán. Dneska je to strašně komplikované, protože existují komunistické strany v jiných západních zemích, ale ty jsou diametrálně odlišné od té naší," vysvětluje místopředseda Senátu PČR Přemysl Sobotka. (dle www.ct24.cz)
Martin Pinc
Řeči do prázdna
tak se jmenuje kniha Adolfa Loose z 20. let 20. století. Našla si početné a vnímavé čtenáře – a tak je její název poněkud zavádějící. Proto chci nyní psát o neobyčejné zkušenosti jiného muže, pastora Richarda Wurmbranda, s nečekaným účinkem řečí, které opravdu pronášel do prázdna – jen mlčícím stěnám svého vězení.
Martin Pinc
Islámský teror v zemích bývalého Sovětského svazu
Celkem málo známou skutečností (naše mainstraimová média o těchto jevech zcela mlčí) je islamizace středoazijských států, které vznikly odtržením od bývalého Sovětského svazu. V zemích, jako je Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kirgizstán či Turkménistán tak byla jedna totalita – ideologie komunizmu – nahrazena jinou - ideologií islámu - možná ještě horší, protože Sovětský svaz alespoň formálně připouštěl náboženskou svobodu a ve své poslední fázi, „perestrojce“ chtěl být socializmem s „lidskou tváří“, takže zde bylo možno žít a sdílet svou víru celkem svobodně. O zlé situaci v těchto zemích poté, co v nich převzali moc nacionalisticky a proislámsky orientovaní vůdcové (většinou ale bývalí vysocí straničtí funkcionáři) svědčí řada případů pronásledování křesťanů.
Martin Pinc
O nesmrtelnosti duše
Přestože se mnozí tváří, že toto téma je pro současného člověka v postmoderním světě dávno pasé, ve skutečnosti mají všichni lidé v svém nitru více či méně hluboko ukrytu touhu po nesmrtelnosti. (Kazatel: Bůh „lidem dal do srdce touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná“) Této touze vycházejí vstříc nejrůznější náboženské či duchovní představy, včetně těch všelijak mysteriózních či „hermetických“. Mnozí lidé tak i dnes spekulují na základě rozmanitých, často velice starobylých textů o tom, jak je to se smrtelností člověka a zda je možné nějak dosáhnout překonání tělesné smrti (Egyptská kniha mrtvých, Epos o Gilgamešovi, Tibetská kniha mrtvých, atd. ,atd.). Vyskytuje se v nich obraz stěhování duší (reinkarnace), vzkříšení těla či opětovného rození, jež je opět v jiné (kanánské) tradici viděno jako přírodní proces, jenž je všelijak kulticky podporován (Baal).
Martin Pinc
Za Davidem Wilkersonem
Před několika dny odešel k Pánu v důsledku tragické autonehody jeden z nejvýznamnějších světových křesťanských vůdců David Wilkerson. Je spojován především s prací mezi drogově závislými mladými lidmi. Počátky této činnosti popsal v knize "Dýka a kříž", která se stala bestsellerem i mezi křesťany v bývalém komunistickém Československu. Dnes již nikdo nespočítá, kolik výtisků této knihy bylo v Čechách a na Slovensku tajně distribuováno.
Martin Pinc
Měl Jan Pavel II židovský původ?
To je téma dne zejména na polských, katolicky orientovaných serverech, které je převzaly z Německa. Přitom to je informace stará už minimálně 6 let a pochází z Velké Británie. O jeho "židovské krvi" je přesvědčen židovský historik Yaakov Wise z Manchesteru i mnozí další, většinou židovští komentátoři. Již krátce po smrti papeže v dubnu 2005 Wise uveřejnil zprávu, že zesnulý papež byl matce Žid. Wise je badatel, který se zabývá ortodoxní židovskou historií a filozofií. Zabýval se také zkoumáním rodokmenu matky papeže. Tato zpráva byla publikována v britském týdeníku 'Manchester Metro News ' nedlouho po smrti papeže Jana Pavla II.
Martin Pinc
Zvolí Čína jako svou strategii ekonomického růstu křesťanství?
Ve včerejší MF dnes jsem si přečetl provokativní úvahu Benjamina Kurase s názvem Čínská cesta k úspěchu. Uvádí v ní následující, pro většinu Čechů poněkud šokující tvrzení: „Čínská Akademie sociálních věd se už desítky let snaží zjistit studiem západní historie, politiky, ekonomie a kultury, co vlastně ze Západu po staletí dělalo tak úspěšnou civilizaci, když běloši mají nižší průměrný IQ než žlutí Asijci. „Nejprve jsme si mysleli, že to byly vaše mohutnější kanóny,“ vysvětloval tuhle čínský akademik západním reportérům. „Pak váš politický systém a ekonomický systém. Ale už dvacet let jsme přesvědčeni, že srdcem vaší kultury, vašeho úspěchu a moci je vaše náboženství.“ (Západ že má nějaké náboženství? koukali se na čínského akademika reportéři nechápavě. A tak honem na vysvětlenou dodal: křesťanství. Jo to, aha.) „Křesťanský morální základ společenského a kulturního života umožnil vznik kapitalismu a vývoj k demokracii,“ tvrdil čínský akademik. „O tom my už nemáme žádné pochyby.“
Martin Pinc
Co dělat aneb co náš národ daroval světu?
Nad vřavou nenávisti a vzájemného osočování naší politické elity stojí za to odhlédnou od „pěny dní“ a pokusit se najít vyšší hodnoty, k nimž se můžeme vztahovat, a které na rozdíl od patologické sedliny společnosti – našich politiků - stojí za širokou diskuzi. Řečeno ostře, to, co nás dnes tak vzrušuje (a je nám z toho přitom na zvracení) jsou efemérní prkotiny - zítra po nějaké „cílené lži“ slečny Kočí a všech ostatních mediálních aférách dne neštěkne pes. Jestliže půjdeme trochu hlouběji: upadlost naší společnosti, která se projevuje mimo jiné trapností naší politické sféry, toto „jedovaté býlí“ nepochybně musí někde kořenit. Jestliže chceme pojmenovat kde toto zlo koření, jedna z nejzákladnějších příčin našeho úpadku je nasnadě: „Kořen všeho zla je láska k penězům“, píše sv. Pavel svému mladému spolupracovníku Timoteovi, protože: „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby“.
Martin Pinc
Václav Havel a prorok Bileám
Nejprve bych rád zdůraznil, že v době mého mládí – v 70. a 80. letech 20. století - byl pro mne Václav Havel vzorem skutečné lidskosti, občanské odvahy a mravní integrity. Jeho Zahradní slavnost mi doslova otevřela oči a stále ji pokládám za skvělý příklad, jak lze uměleckou formou absurdního dramatu demaskovat pokrytectví „reálného“ socializmu. Oceňoval jsem jeho nezávislé postoje a rezistenci vůči režimu v Husákově době tzv. Normalizace. Později, v 80. letech když jsem se stal křesťanem, jsem se zájmem četl jeho Dálkový výslech od. K. Hvížďaly a pokládal jsem za přirozené vyústění jeho dosavadního života, když se během „Sametové revoluce“ stal její ikonou a nakonec prvním presidentem svobodného Československa.
Martin Pinc
Anonymní pornoholici
Různé závislosti jsou evidentně fenoménem dnešní doby a o „pornonarkomanii“ to platí obzvláště. Na stránku Anonymních pornoholiků jsem se dostal spíše náhodně (byli zmíněni na e-mailovém letáku s názvem IDEA) a napřed jsem si myslel, že se jedná o nějaký žert – že jde o web, který paroduje Anonymní alkoholiky. Ukázalo se ale, že tomu tak není. Začal jsem se tímto tématem maličko zabývat a došel jsem k závěru, že u nás se nebezpečí této závislosti stále velmi podceňuje. Různí naši odborníci na sexuologii, jako R. Uzel nás přesvědčují, že pohled na sex nikomu neškodí, ba prospívá. Podle jiného sexuologa, Petra Weisse „sledují sex na internetu spíše lidé, kteří nemají možnost normálního pohlavního života. Rozhodně jim však nestačí a pokud se jim podaří najít partnera, dávají přednost sexu s ním.“
Martin Pinc
Zemětřesení v Japonsku českýma očima
Naše média nás detailně informují o situaci v Japonsku po zničující přírodní katastrofě, která postihla tuto ostrovní zemi. Podle posledních zpráv panuje v Japonsku kritická situace – lidé prchají z Tokia, je zde nouze o potraviny, roste panika. Situace v této zemi prý ale při pohledu "zevnitř" není tak dramatická, jak se to jeví z našeho i mezinárodního zpravodajství. Jak vypadá situace v Japonsku podle F. Fuky (cituji dále z jeho článku na Facebooku)?: „V průběhu všech těchto událostí nikdo z tisíců Japonců kolem mě neprojevil ani nejmenší známku paniky nebo znepokojení.“
| předchozí | 1 2 | další |
