Na svém blogu poměrně často uveřejňuji příběhy obrácení různých lidí ke Kristu. Možná, že tím vyvolávám něčí nelibost, že jsem v tomto ohledu málo „politicky korektní“. Pokusím se to tedy nyní napravit. Při pátrání po nějakém náboženském termínu jsem se totiž víceméně mimoděk ocitl na muslimském serveru určeném zřejmě převážně pro ženy, s názvem „Muslimka“. Jeho zpestřením je několik příběhů dívek z různého náboženského i ateistického prostředí, které konvertovaly k islámu. Co mne na nich zaujalo, byl průběh jejich „autentické konverze“, který se až dojemně shodoval s příběhem obrácení naší populární islamofilní blogerky slečny Lucie Jíchové (a možná i jiných děvčat jejího ražení). Pro názornost jeden takový příběh uveřejňuji (v jeho původní podobě) - Latasha, křesťanka z USA (25. 10. 2009):
Obchod s hidžáby. Zdroj: Internet
„Jsem Američanka, která vyrostla v přísně nábožensky založené křesťanské rodině. Když mi bylo 16, sama jsem se stala velice oddanou a pobožnou. Kostel byl můj druhý domov. Pravidelně jsem četla a studovala Bibli. Celou tu dobu jsem si všímala mnoha omylů v Bibli. Mnoha odporujících si příběhů. Takže jsem se na to ptala babičky nebo pastora z kostela, ale nikdy jsem nedostala solidní odpověď. Bylo mi jen řečeno, abych to přešla a nezabývala se takovými detaily, které se nepočítají. Takže chvíli jsem to tak dělala.
Později, po dvacítce, jsem byla jmenována mladým pastorem v místním kostele. Během této doby moje studium Bible zesílilo. Čím více jsem studovala, tím více otázek jsem měla. Pro nedostatek odpovědí v kostele jsem se zapsala na biblickou kolej. „Protože tam odpovědi určitě najdu,” myslela jsem si často. Znovu jsem neměla takové štěstí. Nic nemohlo ulevit mé mysli a tak jsem se rozhodla odstoupit z funkce "mladého pastora". Cítila jsem, že už nemohu mládež vést, když jsem sama zmatená a pochybuji. Já jsem byla ten, kdo potřebuje vůdce. Moje srdce volalo po troše pokoje v tomto zmatku.
Jednoho večera jsem pustila televizi a přepla rovnou na CNN. Přinášeli reportáž přímo z Iráku. Pak jsem v pozadí uviděla tu nejkrásnější ženu, jakou jsem kdy viděla. Byla nastrojená v černém od hlavy k patě. Byla tak skromná a pro mne tím tak krásná. Věděla jsem, že je muslimka, ale nevěděla jsem, co tato náboženská víra znamená. Více mě zajímal její oděv. To zažehlo můj zájem víc, než cokoli jiného. Moje srdce okamžitě zatoužilo být jako ona. Zbožná a skromná. Takže tady začalo moje hledání.
Hned jsem byla online a vyhledávala "oděv muslimské ženy" a "muslimský obličejový závoj". Tady jsem narazila na slova “Hidžáb” a “Niqáb”. Wikipedia také odkazovala na ženy, které je nosí jako na Hidžabi nebo Niqabi. Tyto hidžabi a niqabi se staly mými novými vzory. Ihned jsem změnila všechny svoje online přezdívky na “hidžabi” nebo “niqabi”. Tehdy mi ještě nepřišlo na mysl prozkoumat samotnou víru v islám. Ale dlouho to netrvalo… Jedno odpoledne se v sousedství konalo komunitní vaření pod širým nebem. Seděla jsem vedle svého nejbližšího souseda a nějak se hovor stočil na náboženství. Řekl: “Víš, že my křesťané budeme mít asi potíže, když předstoupíme před Boha?”
Souhlasně jsem pokývla, aniž bych věděla, kam tím směřuje. Řekl, „Jo, víš, že tihle muslimové se svědomitě modlí 5x denně a my křesťané to ztěží zvládáme jednou za den.” Ještě větší zvědavost se probudila! Okamžitě jsem se omluvila a utíkala zpátky domů. Pustila jsem počítač a začala hledat na internetu o muslimské víře. Byla jsem užaslá, protože jejich přesvědčení vypadalo být v souladu s mým. Ale chtěla jsem si být jistá, že se v jejich víře neskrývá žádné překvapení; nic, co by mne odradilo, kdybych se rozhodla obrátit. V následujících týdnech jsem jezdila do nejbližší mešity, která byla 50 mil daleko, požadujíce informace. Hledala jsem na internetu a až do časných raních hodin četla o islámu. Po několika měsících zkoumání a čtení jsem se rozhodla, že chci konvertovat. Zajela jsem do mešity a pronesla šahadah! Do mého srdce a duše vstoupil pokoj, jaký jsem dřív nepoznala. Subhanalláh!“
K tomuto příběhu jsem napsal komentář (není asi tak zábavný), který pro jeho obsáhlost uveřejním ještě dnes jako samostatný článek. MP
