Když jsem se minulý čtvrtek v Lidových novinách dočetl o záměru rekonstruovat Husův rodný domek v Husinci za 150 mil. Kč, doslova jsem se vyděsil. Článek informoval o tom, že jakási akciová společnost z Prahy 4 (která mimochodem je zcela neviditelná na Internetu – nemá ani vlastní webové stránky) připravuje pro městečko Husinec tuto expozici z operačních fondů ministerstva kultury pro regionální rozvoj.
Není snad „lepšího“ či vhodnějšího příkladu, jak se proměnil charakter příslušníků našeho národa (nebo – jestli se někomu nelíbí slovo národ v souvislosti s obyvateli Českého království v 15. století) – občanů naší země, než tato kauza. (Regiony 24, 17.1.2010): Město Husinec dlouho marně žádalo nejrůznější státní instituce o finanční pomoc na rekonstrukci Husova domku. Chtělo dvanáct až dvacet milionů. Teď přišlo s novou žádostí: na stejný účel chce po ministerstvu kultury rovnou 150 milionů.
Když jsem pátral v křesťanských zdrojích, jaký zaujímají dnešní církevní autority k projektu, jehož cena zjevně nejméně trojnásobně překračuje běžné ceny podobně rozsáhlých staveb, byl jsem zaskočen jejich naivitou (cituji z „Křesťana dnes“): "Projekt je důležitý z několika důvodů. Jednak vzhledem k tomu blížícímu se 600. výročí mučednické smrti mistra Jana Husa, i vzhledem k ekumenické situaci, která u nás v Česku je, může přispět ke sblížení jednotlivých církví," řekl garant projektu kardinál Miloslav Vlk. Husův odkaz je podle něj důležitý nejen jako reformátora církve, ale také jako hlasatele pravdy, která se dnes hlavně v politice vytrácí. "Je potřebné, aby byla obnovena i expozice a bylo interpretováno myšlení, dílo Jana Husa v nových kontextech," uvedl patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta. (konec citátu z „Křesťana dnes“)
Někteří husinečtí zastupitelé ovšem tento projekt právem považují za snahu vylákat ze státu peníze na účet některých soukromých firem. Jiní zástupci města ale podle Lidových novin argumentují tím, že kdyby Husinec nežádal o tak vysokou částku, nic by nedostal. Žádost o hodně peněz totiž bývá úspěšnější než prosba o almužnu. Starosta Husince Robert Klesner připouští, že za takové peníze by mohla vedle Mistrova domku stát Husova socha z ryzího zlata. Jenže poradenská firma, se kterou město uzavřelo smlouvu na shánění dotací, údajně Husinci poradila, že jinou cestou peníze nezíská. "Ten operační program ministerstva totiž poskytuje dotace na opravu národních kulturních památek za předpokladu, že bude investováno minimálně sto milionů," tvrdí Klesner.
Na samotnou rekonstrukci nynějšího objektu i obnovu expozice by měla postačovat částka okolo 20 až 30 milionů korun. Husinec i Národní památkový ústav ale tvrdí, že chtějí ale vybudovat kulturní a badatelské centrum Mistra Jana Husa, které by sloužilo nejen jako památník, ale také jako kulturně-vzdělávací centrum pro školy, případně pro odborníky, pro které by se zde konaly vzdělávací workshopy. Záměrem projektu, o který obec usiluje, je také znásobit počet návštěvníků. A to ze současných tří tisíc na 30 000 lidí ročně.
Ale ani takový projekt by si neměl vyžádat více, než 60 mil. Kč, jak tvrdí v článku v Lidových novinách nezávislý expert, který se mimo jiné pozastavil nad celkovou cenou za projekční a inženýrskou činnost kolem 7 mil. Kč a cenou za právní servis kolem 1,8 mil. Kč.
Připomeňme si, proti jakým jevům ve společnosti své doby vystupoval (nejen) Jan Hus, abychom si uvědomili, proč je tak zvrácený způsob, jenž má jeho osobnost a dobu vyzdvihnout připravovaným projektem. Jak ví snad každý Čech, Jan Hus možná nebyl nejpronikavějším myslitelem své doby, nepřinášel zřejmě nějak objevné myšlenky, ale byl to muž, který zoufale chybí mezi veřejně činnými osobnostmi dnešní doby: člověk naprosto neúplatný, statečný, ochotný pravdu nejen kázat, ale i pro ni trpět. Nemyslím si, že by chtěl dobrovolně zemřít mučednickou smrtí, ale když si měl vybrat mezi zachováním života a konformním přitakání ke lži, podvodu a zlořádu, neviděl pro sebe jinou možnost, než podstoupit potupnou smrt.
Okolnosti tohoto projektu ale ukazují, že dnešním Čechům je naprosto cizí Husův způsob uvažování a využít státního penězovodu pro své obohacení je zřejmě tak zavedený způsob „podnikání“ u nás, že je pro ně naprosto přirozené jej využít i v projektu Husova domu. Já osobně jsem přesvědčen, že „Husův odkaz jako hlasatele pravdy, která se dnes hlavně v politice vytrácí“ – když cituji kardinála Vlka – by byl takovýmto projektem naprosto kompromitován a celou takto vybudovanou expozici bych pokládal za zcela nedůvěryhodnou.
