Jisté skupině levicových extrémistů vadí návštěva Izrealského premiéra Benjamina Netanjahu v České republice. „Ne našim jménem“ chystá jakousi demonstraci na 8.4.2011 v Praze. ICEJ (Mezinárovní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě) v této souvislosti prosí všechny, kdo nesouhlasí s jednostranným očerňováním Izraele:
Premiér Izraele Benjamin Netanjahu Zdroj: Internet
Vážení přátelé,
věnujte prosím pozornost této urgentní a závažné informaci. V tomto týdnu je na oficiální návštěvě ČR izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Při této příležitosti organizátoři iniciativy „Ne naším jménem!“ pořádají sérii akcí, které oni sami nazývají „protestním Akčním týdnem a Iniciativou za spravedlivý mír na Blízkém východě“. Ve skutečnosti ale nejde o nic jiného než o jednostrannou neobjektivní kampaň, která překrucuje fakta a podrývá snahu o mírové řešení a dialog mezi Palestinci a Izraelci. Hlavní shromáždění plánují na 8. dubna 2011 ve 14 hodin na náměstí Jana Palacha. Věříme, že je potřeba, aby zazněl i jiný hlas, a žádáme všechny, kdo mohou, aby ukázali, že tyto osoby nepředstavují názor všech obyvatel České republiky. Přijďte proto 8. dubna 2011 ve 13:30 hodin na náměstí Jana Palacha v Praze a vezměte s sebou izraelské vlajky a případně vhodné transparenty. Sejdeme se na rohu Palachova náměstí a Mánesova mostu.
ICEJ
Jaká je reálná situace palestinských Arabů? Arabové dávají přednost životu v Izraeli!
Na toto téma vyšel nedávno (1.4.2011) článek Yorama Ettingera v Y net.com: Současné otřesy v arabském světě odsunuly blízkovýchodní „šetřič obrazovky“ a ukázaly skutečný stav Blízkého východu: vyniká v násilí, roztříštěnosti, nestálosti, výchově k násilí a zrádcovství, je slabý v předvídavosti, jistotě, spolehlivosti a demokracii. Kolaps arabských režimů odráží selhání povrchních přepokladů, které provázely západní politické snahy a vývoj veřejného mínění. Otřesy v arabských společnostech zvýrazňují dramatický rozdíl mezi izraelskou demokracií a jejími arabskými sousedy. Nedávné události v Tunisku, Egyptě, Jemenu, Bahrajnu, Ománu, Libyi, Sýrie (a to jste ještě nic neviděli.) zvětšily touhy arabské ulice po svobodách a výhodách izraelské demokracie.
Například: po izraelských občanských průkazech se sháněli dlouholetí představitelé OOP a Hamásu a jejich příbuzní, stejně jako tři sestry Izmaele Hanijy, vůdce Hamásu. Vdaly se za izraelské Araby a přestěhovaly se z Gazy do Tel Ševy v izraelském Negevu. Dvě jsou již vdovy, ale dávají přednost setrvání v Židovském státě, syn třetí sestry slouží v IDF. Akrame Sabri, přední islámský náboženský vůdce ve východním Jeruzalémě, známý pro svá antisemitská a proteroristická kázání, si drží svůj izraelský občanský průkaz, stejně jako Hanan Ašráviová z OOP, Muhammad Abu Tir z Hamásu, manželka Džibrila Radžúba atd.
Od roku 1993 do r. 2003 si cca 150,000 neizraelských Arabů, většinou z Judska a Samařska, vzalo partnera s izraelským občanstvím a obdrželo izraelské občanské průkazy. Navíc mnoho tisíc nelegálních arabských přistěhovalců preferuje izraelské a ne palestinské bydliště. Významná vlna čisté emigrace - ročně 30,000 Arabů z Judska, Samařska a Gazy-která začala roku 1950, se v roce 1968 podstatně snížila díky tomu, že Arabové získali přístup na izraelský trh práce, ke zdravotnictví, vzdělávání a díky tomu, že Izrael v těchto regionech začal budovat tato odvětví. Roční úroveň arabské emigrace se snížila během vrcholných let alíja (Židovské imigrace do Izraele), protože Arabové byli významně zaměstnáni v budování imigrační infrastruktury. Izraelští Arabové vehementně odmítají jakoukoli dohodu-např. výměnu území mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou-která by je mohla přetransformovat na palestinské subjekty a odebrat jim izraelské občanství.
Jasná volba jeruzalémských Arabů
Nikoli nevýznamné množství jeruzalémských Arabů dává přednost setrvání pod izraelskou suverenitou, jak to ukázal v roce 2011 průzkum veřejného mínění, který provádělo Palestinské centrum pro veřejné mínění, jemuž předsedá Nabil Kukali z Beit Sakhuru. Průzkum byl zadán a dozorován Pechterovým centrem blízkovýchodních hlasování z Princetonu a newyorskou Radou pro zahraniční vztahy. Od roku 1967 byli jeruzalémští Arabové (z izraelských městských částí) trvalými izraelskými obyvateli a držiteli izraelských občanských průkazů. Díky tomu svobodně pracují a cestují po celém Izraeli a využívají výhod izraelské zdravotní péče, důchodového programu, sociálního zabezpečení, péče v nezaměstnanosti, přídavků pro děti a tělesně postižené, a mohou volit v jeruzalémských komunálních volbách,
Podle průzkumu z ledna 2011, provedeného Palestinci v arabských čtvrtích, mimo židovskou oblast, 40% jeruzalémských Arabů by se přestěhovalo do oblasti uvnitř Izraele, pokud by se jejich stávajíci bydliště stalo součástí Palestinské autonomie. Pouze 27% by se přestěhovalo pod Palestinskou autonomii, pokud by se jejich oblast stala mezinárodně uznanou součástí státu Izrael. Mimoto 39% předpokládá, že většina v jejich okolí preferuje izraelské občanství a pouze 31% předpokládá, že většina sousedů preferuje palestinské občanství. Zatímco cca 35% dává přednost izraelskému občanství, pouze 30% preferuje občanství palestinské.
Dá se předpokládat, že v těchto průzkumech hraje roli „faktor strachu“ z pomsty palestinských teroristů- počet jeruzalémských Arabů preferujících izraelské občanství by mohl být vyšší. Co vědí o Palestinské autonomii Mahmuda Abbase Arabové z Jeruzaléma, Judska, Samařska a Gazy mimo to, co by nevěděli západní tvůrci politických názorů a vytvářeči veřejného mínění? Kdy západní politici a formovači veřejného mínění odstraní abbasovský spořič obrazovky a začnou čelit skutečnému Abbasovi?!
Zdroj:
ICEJ PRAHA: http://www.icej.cz
Ynet news: http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4050815,00.htm
