Ptáka poznáš po peří

Jak tedy dnes vypadá „typický“ podnikatel? Přátelé, kolegové, raději jen torza, je to státnické a je méně vidět

Když nevíš, co děláš, dělej to s noblesou.

Nejsem si jist, jestli tohle lidové rčení zrovna mně pomáhá rozeznávat jednotlivé druhy ptactva kolem našeho domu. Přivedlo mne spíše k úvahám, jak poznáme podnikatele. Zemanovská definice podnikatele jako člověka ve fialovém saku a bílých ponožkách už asi neplatí. Fialová saka skoupili kolotočáři a tenistů také přibylo. I mediální obraz na krátko ostříhaných mírně obézních chlapíků v pozadí s urostlými svalnatci, nezbytnou blondýnkou a Mercedesem je asi passé. Menší část této komunity je buď v base nebo utrpěla drobný či větší úraz. Zbytek pohodlně a bezpečně pobývá na exotických ostrovech.

Jak tedy dnes vypadá „typický“ podnikatel? Dámy jistě prominou, že nemám odvahu adresovat jejich půlku světa. Tak oblek alespoň od Bosse, kravata od Versaceho, ale hlavně ty hodinky! Nádherná švýcarská práce demonstrující řadu jiných atributů než měření času. Je lépe zvolit mimikry a ukrývat se při společenských příležitostech v tmavém obleku a nenápadné kravatě v davu? Nebo z něj trčet v exotickém oblečení? To asi vyžaduje značnou dávku sebevědomí a nepodnikáme-li v popmusic, nemusí to být zrovna výhoda. Prodávat raději své služby v ošuntělém zimníčku vyvolávajícím představu, že pokud zákazník nekoupí a já nedostanu provizi, děti nedostanou do školy svačinu? Nebo oslnit oděvem, z kterého na první pohled trčí cenovka s pětimístnou částkou, aby si klient řekl: „Ten právník musí být dobrý, když si vydělá na takovéhle obleky?“ Někde to mají jednoduché. Kdysi IBM a stále angličtí bankéři nebo vojáci jsou nezaměnitelní. Oděvní disciplina i s doplňky nedává prostor ani na změnu barvy knoflíku. V dynamickém bankovním světě máte alespoň jednu jistotu. O peníze vás „připraví“ dnes stejně jako včera chlapík s deštníkem a buřinkou.

Když jsem se pokoušel najít nějakou svoji představu, skončil jsem u přání pohodlné nedbalé elegance. To by se mi líbilo, tak se cítím dobře. Realita je bohužel přízemnější. Pohodlí snad ano, doby nákupů módních špičatých bot „svěráků“ a upjatých kazajek mám už za sebou. Nedbalost charakterizovaná nějakým tím chybějící knoflíkem u zadní kapsy kalhot nebo přehlédnutou šmouhou na botě je mi vrozena. Bohužel elegance se jaksi málokdy dostaví a většinou na někom jiném než na mně.

Jednu radu na závěr – hlavně pozor na fotky! Vzpomínám na své úžasné foto z Invexu, kde držím pod paží dva těžké křišťálové disky a kalhoty spuštěné na půl žerdi nemilosrdně ukazují přebytečné centimetry v pase a na délce. Na některých fotkách selhává i kouzlo Photoshopu. Počítače a šikovné ruce retušérů mají svá omezení. Přátelé, kolegové, raději jen torza, je to státnické a je méně vidět. Bohužel zas neuplatníte ty hodinky.