Političtí bezdomovci.

Přibývá lidí, kteří v dalších volbách, ať již řádných nebo předčasných budou jen těžko hledat přístřeší.

Ve vztahu k využití volebního práva se občané dělí na dvě skupiny. Jedna, čím dál větší, nechodí volit (ledaže by si někdo koupil jejich hlasy), druhá, stále se zmenšující, volit chodí. První skupina posedá po hospodách, kavárnách a nadává na zkorumpované politiky a jejich neschopnost. Druhá těsně po volbách podlehne totální deziluzi, protože bez ohledu na výsledek si stará parta v různých převlecích stále přihrává své malé domů. I ti, kteří se nechali zlákat programem na odstranění dinosaurů, šlápli z bláta do louže. Strana vedená velkohubým Napoleonem, doplněná holčičkami z polonahých kalendářů, předavači obálek, „pokladníky“ a bývalým mediálním mágem se svým programem „jak kočička s pejskem pekli dort“ neobstojí ani ve špatném komiksu.

Když pomineme ty skalní, reprezentované dnes snad jen přestárlými komunisty, jsme tak říkajíc bezdomovci.

Volit menší zlo je chatrný přístřešek, pod kterým dříve nebo později neprší ale leje. Klepat kosu jako odměnu za vhozený hlas je věru nedostatečná odměna. Politický turismus spočívající v iracionálním střídání favorizovaných stran podle toho, jak vás minule zklamaly, vám střechu nad hlavou neudrží. Přístřešky malých stran často s relativně dobrými programy končí většinou pro nedostatek peněz daleko na periferii a díky volebnímu zákonu si jejich cihly rozebírají ti velcí. Teď jim možná trochu stoupnou naděje, protože stamilionové kampaně jsou díky minulým megalomaniím minulostí.

Je možné založit stranu politických bezdomovců, kteří by vrátili politice její původní smysl to jest chránění veřejného zájmu a službu občanům? Možná by to šlo spojením několika menších, sdružujících lidi, kteří něco umí, něco dokázali, a nepřišli o smysl pro etiku. Bezdomovci mají své mistrovství světa ve fotbale, proč by ti političtí nedokázali vyhrát volby?