Páni inženýři.

Jezdíme po krásných a obdivuhodných mostech, obdivujeme interiéry a exteriéry budov, do kterých vstupujeme, pracujeme a hrajeme si na počítačích.

Výčet není úplný, můžeme pokračovat přehradami, lanovkami, auty a jejich vybavením. Spojuje je jedno – vymysleli, navrhli a zkonstruovali je inženýři. Sám jsem příslušníkem tohoto nyní tak opomíjeného a zapomenutého stavu. Musím přiznat, že platonickým. Doby, kdy jsem byl odborníkem alespoň na počítače a jejich výbavu jsou už dávno pryč. Zvrhl jsem se na něco, co je teď nesporně víc „sexy“, na práci manažera. Jak občas podotýká moje žena – hledat lidi, kteří za tebe tu práci udělají. Bonmot praví, že v profesionálním životě máte dvě možnosti. Buď se specializujete, postupně zmenšujete obor svého zájmu a skončíte jako člověk, který ví všechno, ale o ničem J Nebo můžete postupně svůj obzor rozšiřovat a dosáhnete toho, že nevíte nic, ale o všem. Já prošel obě dráhy.

Ale dost bonmotů, vyrazím na obranu inženýrů. Mám proto tři zásadní důvody. První je založen na potřebnosti – nebýt stavařů, chemiků, architektů, počítačových inženýrů, strojařů neměli by manažeři s titulem MBA koho řídit, ekologové s čím bojovat, humanisté „přestavovat“ žebříček hodnot a sociologové a politologové vysvětlovat, jak funguje lidská společnost. V jeskyních a tlupách tyto potřeby ustupují do pozadí.

Druhým důvodem je potřebnost povolání. Inženýři a technici nestojí fronty na pracáku, firmy se o ně perou. MBA je čtrnáct do tuctu, na humanisty, když ekonomika kulhá, nejsou peníze.

Třetím důvodem je tradice a hrdost na ni. Víte kolik našich inženýrů stavělo smělé stavby po celém světě? Znáte jména konstruktérů textilních strojů, turbín, aut a tramvají? Víte, že naši odborníci byli u stavby prvního počítače na světě? I dnes jsou takoví lidé mezi námi, ale ztrácejí se v žebříčcích boháčů a pětiminutových celebrit.

Matematika, strojařina, elektrotechnika, chemie nejsou v kursu. Vytratil se z nich nejen prvek slávy, ale i dobrodružství, které obsahují. Nicméně, studenti a rodiče, popularita vás neuživí, hledejte něco praktického, čeho se na trhu práce nedostává. A vězte, že pocit uspokojení, z toho, že po vás zůstane něco užitečného a potřebného (a dobře zaplaceného) za to stojí. Připomeňme si občas i v médiích zapadlou slávu našich inženýrů, jsme jim to dlužni.