Osud do vlastních rukou

Českou kotlinou se často ozývá nářek. Nízké platy, špatné podmínky pro podnikání, omezenost politiků, korupce, nefungující policie a soudy, mizerné zdravotnictví.

Seznam zdaleka není úplný. Patří k němu ještě ukazování prstem na toho, kdo to zavinil. Posledním doplňkem je závist, když se někomu daří a dívání se klíčovou dírkou bulvárů na cizí životy. Nářek doplňují rady, co by „se“ mělo udělat, jak by „se“ to mělo napravit.

Co takhle vzít svůj osud do vlastních rukou? Potkávám stovky lidí, kteří to udělali. Podnikají, tvrdě pracují a baví je to. Jsou pozitivní, hýří dobrou náladou. Dělají chyby jako každý z nás, ale učí se z nich. Nepočítají s tím, že se někdo postará o jejich vzdělání, zdraví, práci, ba ani nekalkulují s velikostí budoucí penze. Žijí své životy naplno. Ignorují „se“ a nahrazují jej „já“.

Netvrdím, že u nás je všechno ideální, zdaleka ne. Cestu k nápravě vidím v tom stát se architekty svých osudů a učit to i své děti. Jen tak zmenšíme počet zlodějů, parazitů, malých vyčůránků a závistivců.

Láhve přece nejsou zpola prázdné, ale do poloviny plné. Přilijme do nich a s potěšením je se svými přáteli pijme!