Myslíme hlavou?

Bůh nebo příroda nás stvořil s dvěma konci, na jednom sedíme a druhým myslíme. Užíváme vždy ten správný?

Nedávno jsem si přečetl, že v letech 2006-2007 řada amerických ekonomických a politických expertů vytvářela pozitivní obraz Kaddáfího režimu, připravovala oslavnou knihu o něm a dodávala podklady pro doktorandskou práci jeho syna. Jiní experti, včetně poradců amerického prezidenta, psali články o kladných vlivech bankovních produktů na ekonomiku a opěvovali „islandský zázrak“. Vše pár okamžiků před krizí a zhroucením opěvovaného.

Závěr? Kromě toho, že peníze opravdu nesmrdí? Vytvořit zcela falešný obraz virtuálního světa vzdáleného od reality podpořeného „důvěryhodnými experty“ je snadné. Horší pro nás „neexperty“ je rozeznat koukol od pšenice.

Náš úsudek občas zabloudí do nelogických pastí. Bývá to na základě neúplných informací, z kterých vyvodíme ukvapené závěry. Někdy „čteme“ myšlenky druhého a nesprávně je interpretujeme. Psychologové už dávno odhalili a popsali standardní chyby, kterých se dopouštíme jak v byznysu, tak v osobním životě.

Často jsme zavedeni na scestí neprověřenými teoriemi, falešnou vírou a nesprávnými předpoklady. Pokud je ukvapeně přijmeme, nastává situace, kterou popsal Francis Bacon: „Přijme-li člověk určité mínění, hledá všechny způsoby, jak jej za každou cenu podpořit.“ Úsudek často sklouzne k předsudkům. Vše, co naše předsudky nepodporuje je odsunuto na vedlejší kolej. Ničíme nebo ohýbáme informace, které nejsou v souladu podporu s naším předsudkem. Jak se tomu můžeme bránit? Hledejme spíše svědectví, které náš úsudek nepodporuje než to, které jej potvrzuje. Pokud taková fakta najdeme, změňme náš názor, nesnažme se fakta přizpůsobit. Snažme se být objektivní nikoli slepě důvěřující svému úsudku.

Náš první dojem bývá povrchní. To může být někdy správně, ale naše intuice nás může zavést na scestí. Dejme si čas o člověku, věci, procesu více přemýšlet. Zapomeňme na emoce a zkusme se na danou problematiku podívat s odstupem a střízlivě. Ověřme si svůj názor u dalších lidí, kterým věříme.

Někdy nás zavede na špatnou cestu obecný úsudek. Věříme lidem, u kterých obecné mínění vytváří efekt svatozáře. Nekriticky nás zaujmou řečnické nebo prezentační schopnosti člověka, kterého pozorujeme. Naše mínění také ovlivní pseudovědecké poznatky, které si nedostatečně ověříme. To, co vidíme, je třeba prověřit na realitu, ne ji za každou cenu propojovat se svým očekáváním.

Na scestí nás také může dovést statistika. Tu stupňoval Disraeli: „Lež, zatracená lež, statistika“. Nebo si připomeňme Churchilovo vyjádření: „Věřím jen té statistice, kterou si sám zfalšuji“. Co provádějí se statistikou naši politici, raději nebudu vůbec komentovat. Ne vždy platí zákon velkých čísel, srovnávání neporovnatelného, předpovědi podle historických dat nebo korelace. Jak se zdá, vzít rozum do hrsti není tak snadné, jak by se zdálo. Důležité je z chyb úsudku se rychle poučit.

Tak, pozor při myšlení na výběr toho správného konce, kterým jsme byli obdařeni! Je to čím dál víc důležitější!