Každý u sebe...

Slova písničky Jiřího Suchého : „Stalo se módou sezóny do nepravostí řádně tepat..“ nás provázejí už řadu sezón.

Tepání je slyšet po hospodách, čteme o něm v novinách, občas unikne i televizi. Nástroje k tepání pozdvihuje pravice i levice, tepají i ti, kterým by pořádné „tepnutí“ neškodilo a bojí se ho. Objevují se nová hnutí i celé strany, které se opírají o „tepací“ program. Skloňujeme slova korupce, plýtvání, arogance, neschopnost, pohrdání, ignorance, příživnictví ve všech pádech. Bohužel ignoranti a korupčníci toho nijak zvlášť nedbají a v pohodě si dále mlaskají.

Vyměnit objekty zasluhující tepání se bohužel už po mnoho sezón nedaří. V minulých volbách proběhla alespoň částečná výměna ale iluze o změně zůstala jen iluzí. Vše jede po starém. Arogance, která kašle na přání voličů, nejen v Praze, zůstává. Čert se spojuje s ďáblem, opozice plive kdykoli pro cokoli na současnou vládu s jistotou, že to po volbách zas nějak zpytlíkují, i když se u kormidla na chvíli vymění. Prsty korupčníků ukazující na jiné, kteří to zavinili, přibývají.

Přibližujeme se rychle neradostnému konci, kdy vše co mohlo být rozkradeno, rozkradeno bylo. Chtě nechtě si utáhneme opasky, odborářští bosové vystoupí z luxusních aut a v honbě za politickou kariérou nás občas vyženou do ulic. Dá se něco ještě zachránit?

Politiky spojuje nejen křik o korupci a skutek utek ale také vyhýbání se osobní odpovědnosti. Ta z českých luhů a hájů zmizela už dávno. V parlamentu leží řadu let zákon o státní službě, který by měl stanovit úředníkům státu odpovědnost za to, co činí, jak spravují svěřené peníze, postihy včetně trestních za způsobenou škodu. Pokusy o odvolatelnost zkorumpovaných poslanců končí v nenávratnu. Vůdce parlamentní opozice může dál veřejně konstatovat, že si svůj byt zaplatil z poslaneckých náhrad. V Kalifornii lze referendem odvolat zvoleného guvernéra, u nás těžko.

Firmy začínají cítit a občas i ctít to, čemu se říká společenská odpovědnost. Přibývá podniků, nejen zahraničních, kde korupční jednání je zakázáno nejen kodexem, ale přísně trestáno. Ubývá kácení stromů, likvidace životního prostředí. Charita a pomoc těm, kteří to potřebují není již jen nástrojem k propagaci. I ti, kteří měli v minulosti máslo na hlavě se začínají probouzet s pocitem, že už toho bylo příliš a oblékají kabát dobrých občanů.

Zbýváme my sami. Demokracie má stejně jako mince dvě strany: právo a odpovědnost. Právy se oháníme, odpovědnost vyžadujeme od těch druhých. Přestaňme se spoléhat, že „se“ něco udělá a jděme volat : Císař je nahý“! Oznamujme korupční jednání aniž bychom čekali na odměnu z nových spolků. Braňme se v každé lokalitě před neskrývanými velkými domů. Víme přece, kdo si nacpává kapsy z obecního. Dožadujme se vytrvale spravedlnosti, i když mele pomaleji než boží mlýny. Využívejme komunitních sítí, zprávy se tam šíří rychlostí světla. Nevolme nikoho s máslem na hlavě bez ohledu na jeho současný politický kabát. Vy, kteří něco umíte a něčeho jste v životě dosáhli, vstupte do politiky. Jinak zůstanete ovcemi a příležitostnými obětmi systému, který sám určitě neprovede tolik potřebný restart. Jak bylo mnohokrát řečeno a dokázáno, kapři si rybník sami nevypustí.