Jsme opravdu takoví hulváti?

Václav Klaus měl a má své příznivce a odpůrce. Je a bude kontroverzní svým chováním, výroky a činy. Teď odchází.

Já sám nepatřím ani mezi jeho příznivce ani odpůrce. Ptám se jen, zda je nutné doprovázet osobnost, která stála deset let v čele našeho státu hulvátskými akty zapalování, házení do Vltavy, zesměšňováním a pískotem? Nevypovídá to více o stavu společnosti než o samotném Václavu Klausovi? Musí se „rada moudrých“, kterou by Senát měl být, zabývat konstrukcí beznadějné žaloby, aby obhájila svou existenci a tím nominaci řady „osobností“, které tam sedí? Není to spíše účelové politikaření? Každý právní předpis včetně ústavy má svého ducha a literu. Podle názory většiny právníků bývalý prezident literu ústavy neporušil. Jiné to může být s duchem tohoto dokumentu, kde se evidentně pohyboval na hraně. To dobře není, ale je to obtížně žalovatelné.

Co vlastně náš, již bývalý, prezident udělal či neudělal? Ano, působí arogantně. Je veleknězem narcisů, kteří nikdy neudělají a nepřiznají chybu. Řada jeho tvrzení jsou absolutní demagogie. Někteří jeho spolupracovníci nejsou svými schopnostmi zrovna intelektuálním výkvětem národa. Ani nemohou, základním kritériem výběru zřejmě byla loajalita a přitakávání. Poslední výkon, který vzbudil oprávněnou kritiku, tedy amnestie, je patrně výplodem tohoto mozkového trastu nikoli myšlenkou Václava Klause. Jako příznivce zlodějů, recidivistů a tunelářů jej prostě nevidím, spíše bych ho podezíral z toho, že tyto skupiny jsou mu naprosto lhostejné.

Teď z druhého soudku. Drtí svými projevy obludnou bruselskou byrokracii, která nezastupuje žádné národy a státy ale sama sebe. Staví se proti pokusům její chapadla rozšířit. Omezení korupce vidí v omezení korupčního prostoru – tedy snižování přerozdělování prostředků vybraných od daňových poplatníků ať už ve formě státní nebo evropské. To ničí hospodářskou soutěž, ekonomiky jednotlivých zemí a je zatíženo obludným zkorumpovaným byrokratickým aparátem. Brojí proti nesmyslnému zaplavování Česka solárními panely a řepkovými poli. Jeho hodnocení vlád se jejich premiérům nelíbí, ale je založeno na výsledcích, kterých dosáhli či spíše nedosáhli. Názory na ekonomiku se opírají o zdravý rozum, ne o data zavedení či nezavedení eura. Za jeho „panování“ na pražském Hradě bylo mnoho opraveno, zrekonstruováno a vyřešeno. Můžeme mu snad odpustit „nenápadné připomenutí“, že to nedělal proto, aby „propagoval“ Václava Klause.

Vraťme se k jeho osobě. Nejvyšší představitel České republiky byl a nepřestává být vzdělaným, zkušeným člověkem, jazykově vybaveným, s důstojným a kultivovaným projevem. Kritici jeho arogance a narcismu mají na svůj názor plné právo, zpochybňuji jen způsob dehonestace. Václav Klaus zřejmě nebude nositelem vyznamenání „Zasloužil se o stát“, ale udělal jako prezident toho tolik, že má právo na důstojný odchod. Nemusíme s ním souhlasit, ale měli bychom jej respektovat. Je dobře, že jej vystřídá někdo jiný, ale na hodnocení Klausovy éry i slibů jeho nástupce je ještě dost času. Zkusme být slušní, začíná to být nedostatkové zboží nejen mezi politiky.