Co kdybychom se váleli v tom, v čem zrovna jsme?

Tahle slova z jedné skeče Jiřího Suchého a Jitky Molavcové mně připomněla současnou situaci. 

Tento týden se možná rozpustí parlament. Tedy jestli vyjdou kalkulace a šachy s hypotékami, dluhy a místy na nových kandidátkách. Většina národa, alespoň podle průzkumů, si nejen přeje předčasné volby, ale má také pocit, že v téhle sestavě se parlament neměl ani „spouštět“.

Ignorujeme tak trochu fakt, že jsme jej takhle vyslali do hry my, voliči i  nevoliči. Jak by ne, spousta z nás nechodí volit, někteří volí „menší zlo“, jiní volí proti někomu, další zase dodržují partajní disciplínu. Nejen průzkumy ale i písně říkají, že pak nadáváme po hospodách, necháváme se zblbnout odborářskými předáky toužícími po prebendách (vítejte v politice, pane Zavadile, jaké překvapení!), podepisujeme na internetu a jinde plamenné výzvy s jepičí životností, prožíváme nafouklé pětiminutové „kauzy“ v médiích.

Budeme-li se takhle chovat nadále, máme jen to, co jsme si zasloužili a věřte, líp už bylo. Jestli nechceme naplnit úvodní titulek, měli bychom z parlamentu vyhnat drtivou většinu těch, kteří tam jsou, tak říkajíc „napříč politickým spektrem“. Volme lidi úspěšné, bez korupčních přílepků, ty, co něco umí a něco dokázali. Nějak je v současných parlamentních partajích nevidím. Nenechme se odradit VeVerkami sbírajícími v minulých volbách pod vedením rádoby Napoleona lidi na ulici. Pokud jste k novým sestavám skeptičtí, tak alespoň kroužkujte, nechytejte se do pastí zákulisních her stranických sekretariátů. A pro ty, kteří tak dobře vědí, co by se mělo udělat, co by se mělo změnit, jak by se to mělo udělat, mám zprávu: SE má dovolenou, budeme to muset udělat sami.

Nevěřme stokrát opakovaným nesplněným slibům, bezbřehému populismu, ukazování prstem na toho, kdo to zavinil. Dívejme se dopředu a vraťme se k hodnotám, které jsou pro nás důležité – rodina, zdraví, vzdělání, bezpečnost, solidarita, rovné právo pro všechny, práci pro ty, kteří chtějí pracovat. Dejme důvěru těm, kteří je s námi sdílí, ne recyklovaným, bezzubým politickým chameleonům, kteří proměnili politiku ze služby veřejnosti na špinavý chlév, kam se štítíme vstoupit! My se možná ještě dokážeme „válet v čem zrovna jsme“, ale naše děti určitě nebudou chtít.