Ahoj Tomio,

víš, že nikdy nekomentuji Tvé blogy, knížky a názory. Svým blogem o komunistech jsi mne ale opravdu nadzvedl. 

Já, na rozdíl od Tebe jsem tu dobu celou prožil. Nemluvím jen o stovkách popravených, tisících odsouzených do koncentráků, zastřelených a rozervaných psy u železné opony, tisících mlácených a pronásledovaných estébáky. Jako dítě jsem musel poslouchat ve škole řvavé projevy prokurátorů posílajících na smrt nevinné lidi. Přes svůj „dělnický“ původ jsem se nedostal na jadernou průmyslovku, ač jsem udělal zkoušky, protože jsem nebyl v Pionýru. Říkal jsem svým dětem pravdu a zároveň je prosil, aby ji neříkaly ve škole, protože bychom lítali v maléru. Schovával jsem se při volbách, abych nemusel volit nebo chodit na prvomájové manifestace. O tom, kdo půjde na školu nebo pojede do zahraničí rozhodovaly stranické buňky domovnic. Komunismus čtyřicet let rozvracel morálku lidí, není divu, že vypadáme jak vypadáme, bude to trvat generace než se narovnáme.

Nemohu odsuzovat všechny komunisty, bylo jich přes milión. Odpouštím lidem jako Fischer nebo Dlouhý, že čistě z prospěchářských důvodů vlezli do partaje a v případě Fischera byli i velmi aktivní. Jen je nechci na Hrad.

Papírové distancování nové KSČM od minulosti mně neuspokojuje. Stačí si poslechnout paní Semelkovou v parlamentu hájící hrdinné pohraničníky střílející lidi u železné opony. Stačí slyšet nového hejtmana s rétorikou, kterou tak dobře znám ze sedmdesátých let.

Máš pravdu, že bývalí komunisté jsou ve všech stranách, však jich bylo přes milión. Nicméně jsou příslušníky stran, ve kterých netvoří většinu a tyto strany návrat komunistů a jejich ideologie nepřipustí. Nijak mne neuspokojuje ani to, že by „salonní bolševici“ jako pan Filip nebo Dolejš, jak historie nejen u nás ukazuje, viseli v případě návratu komunistů k moci první.

Příliš dobře si pamatuji bagančata milicionářů a bílé přilby mlátící stařenky v pasážích Václaváku ještě v osmdesátých letech, stejně jako prapory nasáklé krví nevinných mladých lidí a tanky v ulicích v šedesátém osmém. Byl jsem totiž na rozdíl od Tebe u toho.

Prosím, už nikdy nepiš o tom, co jsi nezažil.

Ivan