Zavraždění z Charlie Hebdo nebojovali za svobodu slova, ale užívali

si svobodu slova plnými doušky. Zavraždění novináři z Charlie Hebdo proto nejsou žádní hrdinové a bojovníci za svobodu slova, jak nám vnucuje mediální mainstream a demoralizující "morální" autority (údajné). Svobodu slova totiž dávno vybojovali jiní, už v minulých stoletích.

Nebyli to hrdinové, nepadli v boji. Padli by v boji, kdyby prosazovali svobodu slova, v našem případě svobodu kritiky náboženství obecně a islámu zvlášť, například v Saúdské Arábii či dokonce v ISIL. V Paříži to nebylo třeba, tam existuje svoboda slova (byť s určitými historickými výkyvy, ale nikoliv v poledních desetiletích) již přes dvě stě let.

Nejsou to bojovníci za svobodu slova, ale oběti teroru proti svobodě slova. To není totéž.

Neodsuzuji je, jejich kresby mě neurážely, ale ani je nechválím. Jen varuji, že mediální mainstream chce odvést pozornost od podstaty problému. Není aktuálním problémem svoboda slova. Není třeba bojovat jen proti extrémnímu islámismu, ale hlavně proti plíživé islamizaci umírněnými muslimy. I kdybychom bojovali proti islámismu každý den od rána do večera, tak až by získali demografickým vývojem většinu umírnění muslimové, skončí svoboda slova a svoboda vyznání, zejména svoboda být ateistou a odejít od islámu, i bez teroru. Islám to přikazuje i umírněným muslimům.