Přední ideolog českého systému zkorumpované partokracie tradičních politických stran J. Pehe se opět mýlí. Tvrdil včera v rozhlase, že prý Senát zrušit nelze. Senátoři si to prý nikdy neodhlasují. I referendum o zrušení Senátu by senátoři vetovali. A doživotní rentu pro senátory, kteří by odhlasovali zrušení Senátu, po švédském vzoru, si chudá Česká republika údajně nemůže dovolit. Pehe ale zapomněl na dvě věci (nebo nezapomněl, ale tají je úmyslně?), stejně jako před ním všichni politici, jejichž argumenty papouškuje.
Zaprvé: už samotná uvedená Peheho finanční úvaha má věcnou chybu. Pehe varuje před drahou doživotní rentou, ale neví, že ani provoz Senátu není zadarmo. Provoz se skládá právě z platů senátorů na úrovni oné doživotní renty plus ještě z dalších nákladů navíc, ale tohle všechno Pehe ve svém srovnání opomíjí. Doživotní renta by byla dražší, jen kdyby platy senátorů neexistovaly, a kdyby Senát fungoval bezplatně. Jak můžeme věřit takovému mudrci jeho politologické úvahy? Na co všechno zapomněl v každé ze svých jedovatých slin, kde pomlouvá každého, kdo se nehodí jeho chlebodárcům do krámu?
Dát doživotní rentu ve výši senátorského platu senátorům, kteří odhlasují zrušení Senátu, by vyšlo tedy dokonce mnohem levněji, než platit všechny náklady na provoz Senátu, které tvoří kromě senátorských platů ještě i další výdaje k tomu: četné příplatky senátorům včetně cestovného, platy asistentů, platy zaměstnanců Senátu včetně ochranky, režie budovy, byty senátorů v Praze a kanceláře senátorů v regionech. Dost možná jsem na něco ještě zapomněl. Budovu Senátu by nebylo vhodné prodat na exkluzivní hotel, ale bylo by možné ji poskytnout jiné státní instituci, která by pak hodně ušetřila státnímu rozpočtu tím, že by nemusela kupovat budovu jinou. Takže právě chudá ČR si zrušení Senátu i s doživotní rentou pro poslední várku senátorů může dovolit mnohem levněji, než živit Senát donekonečna. Dokonce i kdyby tvořily náklady na provoz Senátu pouze senátorské platy, tak výplata doživotní renty senátorům by trvala v průměru jen zhruba dvacet let, maximálně o pár roků více, kdežto nezrušený Senát hrozí strašit věčně. Obyčejné kupecké počty ani elementární logika prokazatelně nejsou Peheho silnou stránkou. Obávám se však, že Pehe není tak hloupý, jako je jeho poslední výplod. Jen sofistikovaně balamutí svoje čtenáře a posluchače.
Zadruhé: ale ani politika není silnou stránkou profesionálního politologa Peheho. Zásadní krok při rušení Senátu lze učinit na hlubší úrovni, než až při hlasování Senátu. Politické strany by totiž mohly, jen kdyby chtěly, už do voleb poslat jen takové kandidáty, kteří by se veřejným příslibem podle Občanského zákoníku zavázali zaplatit pokutu každému voliči, pokud by nesplnili předvolební slib hlasovat pro zrušení Senátu.
Takže vidíme, že prvotní přičina nerušení Senátu není až v senátorech, ale už v politických stranách. Část parlamentních stran tvrdí pokrytecky, že by Senát chtěly zrušit, ale není to prý možné kvůli senátorům, protože kapři si rybník sami nevypustí. Ale kdo tedy rozhoduje o kandidátech voleb do Senátu? Vedení partají nebo Marťané? (Kandidáty sice zdánlivě volí členská základna, ale vedení všech stran má vždy poslední slovo - pokud ovšem chce.) Strany se jen vykrucují, aby mohly vysávat státní rozpočet pro svoje lidi. Což jsou nejen senátoři, ale často i jejich asistenti. Ostatně i nájem kanceláří senátorů v regionech končí často v partajních pokladnách.
Řešení je nevolit už ve volbách do Sněmovny ty strany, které Senát nechtějí zrušit, anebo se vymlouvají na senátory. Jsou to jakousi záhadnou náhodou právě ty strany, které Pehe ve svých agitkách nepomlouvá. Volit jen takové strany, které pošlou do voleb pouze kandidáty s právně závazným slibem, že budou rušit Senát. Tyhle strany ale Pehe nikdy chválit nebude. Pro ně bude mít vždy jen urážky bez jakéhokoliv věcného argumentu.
Viz i moje související texty:
Flašinet předsedy zbytečného Senátu. Česká televize tím porušila zákon
Pithartovi shořely troje pojistky v senátním dvojdomku
