Klausovci a klausisté se nestydí za to, že fandí Václavu Klausovi. Naopak - jsou na to hrdí. Zemanovci jakbysmet. Někteří/některé by byli dokonce ochotni za Zemana či Klause když ne položit život, tak alespoň odložit živůtek. Tak proč se stydí havlisté za výraz havlismus a za to, že jsou havlisté? Považují výraz havlismus dokonce za odporný! To nechápu - proč na něj nejsou hrdí? Sice zdánlivě argumentují, že výraz havlismus používají odpůrci V. Havla, aby ho zesměšnili, ale tento argument neobstojí. Výrazy havlismus a havlisté jsou vytvořeny zcela organicky a korektně, přesně podle vzorů platónismus, platónisté, které jsou zcela neutrální. Nebo výrazy marxismus, marxisté, které jsou sice pro některé politiky a jejich voliče negativní, ale pro filosofy jsou neutrální a sami marxisté jsou na ně hrdi. Tak proč nejsou havlisté hrdi na svůj havlismus a příslušnost k havlistům?
Obávám se, že tomu tak je proto, že sami sebe nepovažují za pouhé fanoušky Václava Havla a vyznavače jeho myšlenek.
Oni totiž považují sami sebe za lidi vyšší kategorie. Protože fandit Václavu Havlovi nepovažují za pouhou možnost, a to jen pro jednu část demokratů, ale za povinnost všech slušných lidí. Podle nich: kdo nefandí Václavu Havlovi, není slušný člověk nebo je to hlupák, neschopný Václava Havla pochopit. Bez výjimky.
Proto odmítají a popírají výrazy havlismus, havlista a havlovec, protože by to znamenalo si přiznat, že ani V. Havel ani oni nemají patent na pravdu. Přiznat si, že se V. Havel mýlil nejen v nepodstatných věcech, ale i ve věcech naprosto zásadních:
1) Jako bylo zrušení zbrojovek na Slovensku a přepuštění našeho segmentu zbrojního trhu americkým, francouzským, britským, ruským a izraelským zbrojařským firmám a následné zcela zbytečné zvýšení nezaměstnanosti na Slovensku.
2) Jako byl jeho požadavek na zrušení zákazu majorizace Čechů nad Slováky ve Federálním shromáždění, což nutně muselo mnohé Slováky postrčit z podpory společného státu k jeho odmítnutí.
3) Že kvůli těmto oběma dvěma předchozím bodům to byl právě V. Havel, kdo nejvíce zapříčinil konec Československa, pokud se tato vina vůbec dá položit na osoby. Slovenští separatisté, nacionalisté a pseudokonfederalista Mečiar pak už jen vytěžili svoje egoistické politické maximum z odporu, který Havel na Slovensku vyvolal i u těch, kteří by bez jeho neobratnosti zůstali věrni společnému státu. Václav Havel to udělal zcela zbytečně, jen kvůli své zaslepenosti zdánlivou genialitou svých nereálných představ.
Pravda, získal tím prvním bodem pro sebe oblibu u určitých západních kruhů a u konzumentů jejich západních mainstreamových médií, a odlesk jeho slávy padnul i na Československo/Českou republiku a projevil se nesporně i ekonomicky. Jestli byly Havlovy zásluhy celkově pro Československo/Českou republiku finančně výhodné i se započítáním protiběžně působícího poklesu zbrojní výroby (včetně subdodavatelů), je sporné, protože propad zbrojařství byl opravdu citelný. Ale z hlediska principiálního byla Havlova bilance negativní
Podle všeobecného soudu, včetně V. Havla a havlistů, se přeci v politice musí leccos hmotného kvůli morálce obětovat. Takže i kdyby byl celkový finanční přínos V. Havla pro ČR pozitivní, o čemž budu pochybovat, dokud neuvidím seriózní analýzu, tak z hlediska vyššího principu mravního to bylo negativní.
4) Že Václav Havel porušil, byť "pouze" nepřímo, lidská práva slušných lidí na život a majetek tím, že dal v lednu 1990 amnestii nejen vekslákům a spol., ale i vrahům a násilným loupežníkům. Aniž tím zlepšil jakékoliv jiné lidské právo. Protože neexistuje žádné lidské právo zločinců na hromadnou amnestii bez ohledu na vinu či nevinu. Existuje pouze lidské právo zcela či částečně nevinně odsouzeného na důkladné posouzení individuální milosti nebo ještě lépe - na mimořádný opravný prostředek. To ale nebyl případ nejen Havlových amnestií (ani Klausovy amnestie), ale bohužel ani mnohých Havlových a Klausových milostí.
5) Že Václav Havel pošlapal svoji vlastní koncepci lidských práv tím, že podpořil nehumánní humanitární bombardování nevinných srbských civilistů ve prospěch založení neživotaschopného, žebráckého a mafiánského teritoria kosovských Albánců. Státu-nestátu, který masivně zničil lidská práva všech kosovských Srbů i všech kosovských nealbánců. A ve prospěch vybudování americké vojenské základny v Kosovu. To byla totiž jediná skutečná příčina zájmu USA této kauze. Lidská práva Albánců byla jen záminka, která se později prokázala mimo vší pochybnost jako neoprávněná. Neobviňuji V. Havla z úmyslu v této kauze ani v jiných kauzách, ale z naivity. U disidenta je naivita někdy i chvályhodná, ale u státníka je stěží omluvitelná.
Havlisté si nestydatě dělají totální morální nárok na pravdu - na rozdíl od Václava Havla, který mnohokrát o sobě i veřejně pochyboval. Protože havlisté, bezradní bez V. Havla, myslí totalitně - samozřejmě v jednom segmentu myšlení, nikoliv v jiných aspektech reality, o nichž je s nimi možné diskutovat a i vážit si jich. Lze si tedy vážit i některých havlistů v některých jejich názorech. Nikoliv všech havlistů ve všech jejich názorech a v žádném případě v jejich ukřivděném pohledu na havlismus.
