Ve svých dvou předchozích textech jsem se věnoval antisociální aroganci ultraliberálů, problesklé nejnověji z textu Na co dojede Kocourkov. Dnes ukážu na jednom příkladu, v čem je problematičnost myšlenek ultraliberálů.
Kdyby se určité peníze nedaly na sociální dávky, ale o tytéž peníze by se ulevilo podnikatelům na daních, nevzniknul by žádný ráj na zemi, jak tvrdí ultraliberálové. Podle pravicových dogmat by pak podnikatelé teoreticky mohli rozšířit výrobu, najmout více zaměstnanců a odvádět státu více na daních. Jenže peníze proudí mezi lidmi reálně jinak, než si myslí ultraliberálové.
Když uberete handikapovaným peníze na sociální dávky, tak sice podnikatelům zbyde více, ale výroba nebude vcelku rozšířená. Více výrobků by totiž neměl kdo koupit - sociální dávky jsou nevyplacené a jejich dosavadní příjemci je prostě nemůžou utratit, když je ani nedostanou (koupi na dluh a následné exekuce vynechám - to nechtějí snad ani ultraliberálové). Naopak dokonce klesne spotřeba toho zboží, které se kupuje za sociální dávky, např. levnějšího oblečení. Stoupne jen spotřeba toho zboží, které si koupí ti, jimž klesnou daně: auta, zejména dražší a nejdražší, luxusní dovolené, luxusní oblečení, atd. Čili pouze se změní struktura spotřeby a přelije se výroba od jedněch podnikatelů k jiným. Tím ale stát vcelku více daní ovšem nevybere. Ani nezaměstnaných vcelku neubude. A je otázka, jestli jde změna struktury spotřeby a výroby tím správným směrem. Podle mě ne, spíše naopak, ale to přesahuje rámec tohoto blogu.
Problém totiž není v příliš velkých sociálních dávkách, ale v tom, aby je nepobírali někteří neoprávněně. Přitvrdit kritéria ovšem nelze paušálně, protože pak by dávky nebrali ani ti, kteří je potřebují, nebo by brali méně, a o to méně by pak prodali prodejci a vyrobili výrobci jimi kupovaného zboží. Změnit kritéria k větší spravedlnosti, to není tak snadné, jak si ultraliberálové představují. Ignorují totiž náklady. Taková změna by totiž vyžadovala prudký nárůst kontrolní administrativy, čímž by se proces stal neúnosně nákladný. Je to úkol na Nobelou cenu. Ostatně ultraliberálové považují každou administrativu za zbytečnou byrokracii, ale ještě nám neprozradili, jak lze kontrolovat zneužívání dávek bez kontrolorů. Ledaže by kapitalismus vychoval v druhé generaci zcela mravné lidi, kteří dávky zneužívat nebudou. Že by se zcela mravného nehřešícího člověka, který dávky nikdy nezneužije, ani když bude vědět, že kontrola neexistuje, podařilo vychovat liberálně kapitalistickým zákonem neviditelné ruky trhu, když se nepodařilo vychovat mravného člověka ani komunistům, kteří měli na výchovu tím jedině správným směrem mnohem pádnější nástroje a zákony, například zákon na potírání příživnictví, to sice dost pochybuji, ale nechám se příjemně překvapit. Jen mám obavu, že příjemného překvapení se nedožiju nejen já, ale ani žádná příští generace.
Důkazem toho, že problém to vůbec není triviální, je skutečnost, že jej nedokázala v praxi vyřešit žádná dosavadní vláda. Ani ty echtpravicové, v nichž byl premiérem V. Klaus. Ani ty noblesní, kterým dodával lesku kníže pán - ať už v barvě zelené, či v pestrém triku TOP 09. Ba dokonce ani ta vláda noblesně pravicová, v níž byl kníže pán v triku TOP 09, ovšem s nenoblesním buranem Drábkem jako ministrem sociálních dávek. Jeho pokus dávky omezit především značně buransky buzeroval, ale i tak nic nevyřešil. Ultraliberální dogmata se sice líbí těm, kteří jsou mladí, zdraví a sociální dávky nepotřebují (často jen prozatím!), ale pro praxi jsou nepoužitelná - protože jeden problém by jimi sice mohl být vyřešený - ale ne nutně, zato jiný, stejně závažný, nebo většinou ještě horší, by byl současně vytvořený.
Zjednodušil jsem problém na domácí výrobu, i když ve hře je samozřejmě i dovoz a vývoz, stejně jako různá efektivita prodeje různých kategorií zboží i další faktory. Na principu, že přeléváním peněz z jedné kapsy do druhé kapsy nevznikne nová hodnota ani žádné "hrnečku vař!", to nic nemění. U vývozu je ovšem důležitá věc: jsme exportní ekonomika - náš podnikatel může zvýšit výrobu nezávisle na domácí spotřebě a exportovat ji. Ale sníží tím výrobu jinde ve světě. Podstatné je, že celosvětově se ani pak výroba nezvýší, ani celosvětově neklesne nezaměstnanost. Snížením sociálních dávek se totiž nezvětší produktivita práce ani o fous. Pouze se zavede sociální dumping. Dumping je ultraliberálům sice proti srsti, když jde o dovoz např. z Číny, ale když jde o vývoz např. do Číny, tak dumping ultraliberálům najednou nevadí.
Moje další texty na téma různých podivností a lumpáren v politice:
V čem udělali soudruzi z TOP 09 stejnou chybu, jako soudruzi z NDR?Dva rozdíly mezi oběma sprosťáky: prezident Miloš Zeman vs.kníže Karel Schwarzenberg
Pravdoláskaři jsou rasisté naruby-rasismus proti bílým, 8.díl cyklu
Senát prý nelze zrušit, pochvaluje si Pehe i politici. Mýlí seDvojí metr Kalouska na demografický vývoj důchodců a muslimůHitler chtěl vyhnat Čechy do Patagonie - kam nás vyženou muslimové?A desítky dalších v mém archivu.
