Pravdu má Babiš i Kalousek. Úplnou pravdu mám já: Pillmannův zákon.

M. Kalousek má pravdu, že je A. Babiš jako mediální magnát a velkouzenář v konfliktu zájmů s funkcí ministra financí. A. Babiš má ovšem pravdu, že v konfliktu zájmů je každý, včetně Kalouska. Stejně tak má Babiš pravdu, že je lepší být odborníkem, než politikem a straníkem. Já jsem se nad jejich názory hluboce zamyslel, propojil je a dovedl důsledně až do závěru, který jsem nazval ve své skromnosti "Lex Pillmann".      Pillmannův zákon zní: "Aby byl konflikt zájmů absolutně vyloučen, nesmí se žádný člen žádné strany a hnutí ucházet o žádnou veřejnou zakázku. Ani o žádnou veřejnou funkci". Jedině tak bude zaručeno, že se do politických stran nebudou hlásit političtí podnikatelé a kmotři, kterým jde o lukrativní zakázky, ani kariéristé a korytáři, kterým jde o dobře placené funkce. V partajích zůstanou jen idealisté. Ti pak zodpovědně dosadí do funkcí odborníky a ti pak spravedlivě přidělí zakázky.  Strany se vyprázdní, protože prospěcháři nebudou už chtít platit členské příspěvky a ztrácet čas na schůzích, když z toho nebudou již nic mít. V partajích budou rázem jen lidé nezištní, usilujících pouze o službu vlasti a národu až do roztrhání těla.      Bude to mít i další zajímavé důsledky - Okamurovo hnutí, se všemi svými devíti členy, se stane jednou z největších partají, ne-li vůbec tou nejmasovější. Klesne nejen počet členů ve stranách, ale i počet politických stran. Bude totiž těžké, ne-li nemožné, sehnat do každé ze současných více než stovky partají alespoň pár absolutně nezištných členů. Sníží se i počet a výše kmotrovských darů, opravuji: sponzorských darů, politickým stranám. Sníží se na nulu.          Bude tím definitivně vyřešen i zásadní spor, který cloumá českou komentátorskou sférou již více než rok: totiž jestli jsou lepší tradiční ukotvené politické strany, či naopak nová progresivní nestrnulá hnutí. Ono je to totiž prašť jako uhoď.