Dnešní díl o pravdoláskařských nesmyslech v jejich nejnovějím pamfletu "Slovo k listopadu" bude o vztahu pravdoláskařů k církvím. V pamfletu je mu věnována jediná věta: "Církve ztrácejí důvěru ve společnosti."
Ale i to málo je výmluvné svým mlčením vůči církvím tam, kde pravdoláskaři vůči necírkvím nemlčeli. Stačí si porovnat rozdílný úhel kritiky pravdoláskařů vůči představitelům církví a vůči představitelům politických stran.
Cituji z pamfletu: "Arogantní a nevzdělaná politika představitelů pouze domnělé pravicovosti a levicovosti minulého období zdiskreditovala a poškodila důvěryhodnost politiky a systému politických stran."
Pravdoláskaři za ztrátu důvěry společnosti v politické strany viní čelné vedoucí představitele politických stran, kdežto za ztrátu důvěry společnosti v církve neviní nikoho. Jako by spadla z nebe, seslána Bohem jako boží trest.
To je věru analýza posledních 25 let rovným metrem, padni komu padni. U politických stran ukázali pravdoláskaři na domnělé jediné dva hlavní viníky krize důvěry v politické strany prstem - prý za vše může hlavně Klaus a Zeman - cituji jediná dvě jména v této souvislosti: "Osobní odpovědnost a vina Václava Klause a Miloše Zemana jsou zde mimo pochybnost". Avšak za viníky krize důvěry v církve pravdoláskaři neoznačují církevní představitele kardinály Vlka a Duku. Pochopitelně, protože oba kardinálové jsou také pravdoláskaři. A ti, jak známo, chyby nedělají. A pokud dělají, tak malilinkaté a omluvitelné. A hned je napraví.
Pravdoláskaři by svoji brilantní analýzu měli doplnit o těchto několik málo slov, která vyplývají z jejich primitivního pohledu na dnešní složitý globalizovaný svět a dva hlavní globalizované viníky: "Za krizi důvěry v církve mohou osobně Václav Klaus a Miloš Zamen. Amen."
