Pravdoláskaři mimo mísu 2: Havel je větší hříšník,než Klaus a Zeman

Navazuji na svůj včerejší blog a pokračuji druhým dílem v argumentech proti nesmyslům v čerstvém pravdoláskařském pamfletu "Slovo k listopadu". Dnes o tom, že podle pravdoláskařů za vše špatné v české politice může systémově ODS a ČSSD, a osobně Klaus se Zemanem. Podle mě ale za vše špatné v české politice může politický systém. A ten tu od ledna 1990 do prvních svobodných voleb zaváděl pokud někdo vůbec osobně, tak V. Havel. V žádném případě V. Klaus či M. Zeman.

Cituji: "Hlavní příčinu dnešního stavu vidíme v tom, že politické strany, které měly být základním stavebním kamenem parlamentní demokracie, selhaly. Především ODS a ČSSD se brzy přeměnily v nástroje oligarchizace moci nadřazující prospěch postkomunistických regionálních souručenství, nad zákony i nad prospěch státu. Osobní odpovědnost a vina Václava Klause a Miloše Zemana jsou zde mimo pochybnost."
 
Částečně souhlasím, ale pouze v tom smyslu, že ODS a ČSSD přinesly do našeho vývoje více negativ, než bylo nezbytně nutné. Ale s Topolánko-Dalíkem či Grossem-Key Investiments v čele již od začátku historie ODS a ČSSD by to bylo ještě mnohem horší, takže V. Klaus a M. Zeman jako osoby podle mě spíše trochu, ovšemže bohužel jen trochu (o mnoho více ale to asi ale nebylo vůbec reálné) brzdili obrovský negativní korupční potenciál, který byl a dodnes je ukrytý v základech systému politických stran. Je to systémová vada. Korupce bují všude v západní Evropě i USA, i když u nás až příliš mnoho.

A hlavně: vinu za dnešní stav společnosti vidím v principiální politické (nikoliv osobnostní či morální) rovině více u V. Havla, než u V. Klause a M. Zemana, a to kvůli nesouladu politických tezí a politických činů Václava Havla, na rozdíl od souladného Klause i Zemana, pokud se týče konzistence jejich vztahu k systému politických stran. (Pokud se týče morální roviny, netroufám si tyto tři velikány soudit. Neznám soukromí ani jednoho z nich, s V. Havlem jsem dokonce nikdy ani nemluvil. Podle zpráv a komentářů z médií bych si sice ani o jednoho z nich kolo neopřel, ale ono to tak horké nebude. Vsadil bych se, že ani jeden z nich se od českého i světového solidního průměru osobní morálky moc odlišovat nebude.)

V. Klaus je konzistentní zastánce čistého parlamentního systému tradičních politických stran. Bez referend, až na naprosté výjimky, a bez odvolávání politiků. Potvrdil to mnohokrát v teorii svých textů i ve své politické praxi.

M. Zeman je sice trochu komplikovanější případ, ale také je konzistentní. Podporuje parlamentní demokracii, i když podle wiki v podobě většího uplatnění referend dle švýcarského modelu a podporuje i odvolatelnost poslanců lidovým hlasováním. Toto ovšem není popření parlamentního systému a už vůbec ne nedůvěra politickým stranám, ale jen přidání zpětné vazby do parlamentního systému, založeném i nadále pouze a výhradně na tradičních politických stranách. Na systému politických partají nechtěl ani M. Zeman nikdy nic teoreticky ani prakticky měnit. V jeho ideálním světě by stále dominovaly politické strany, tak jako dnes.

Na Klausovi ani Zemanovi tedy nikdo nemohl a nemůže chtít, aby měnili systém politických stran, když oba dva vidí tradiční politické strany jako ideální bezchybné pilíře demokracie. Podle mě je to nedostatečný pohled, ale hodnotím zde konzistenci.

U V. Havla je tomu jinak. Mnohokrát se vyjádřil kriticky, alespoň nepřímo, k praxi a teorii systému politických stran. Už v "Moci bezmocných" podle D.Kaisera "prorokoval, že rozpor mezi technickou, odosobňující společností ... už se nebude řešit v rámci politických stran a tradiční parlamentní demokracie, ale skrze malé, ad hoc vznikající, občanské iniciativy. V jejich čele budou stát charismatičtí vůdci vybavení velkou osobní důvěrou a na ní založenou i velkou pravomocí". V. Havel byl tedy nejen pro systém bez politických stran, ale dokonce pro systém bez parlamentní demokracie v tradičním smyslu !

Ale V. Havel zůstal jen u teorie. Ačkoliv viděl základní principiální chyby v systému politických stran a tradičního parlamentního systému, nikdy nic neudělal, aby zavedl do praxe svůj sen o velké moci charismatických vůdců. Ba dokonce neudělal také vůbec nic, aby naše parlamentní demokracie byla alespoň trochu méně tradiční. Naopak byl přímo u toho, když byla u nás zavedena bohužel ta nejtradičnější forma parlamentní demokracie. A přitom mohl udělat mnoho. Kdyby místo lednové amnestie 1990 (kterou ztratil první velký kus nadějného náběhu na téměř neomezený vliv formovat směřování vývoje české a slovenské společnosti) vyzval k vytvoření nového politického systému bez politických stran, nebo s jejich oslabením, minimálně v podobě většinového volebního systému, nebyla tu reálná síla, která by se mu postavila na účinný odpor. Kdyby se o to pokusili poslanci Federálního shromáždění a zkompromitované politické strany Národní fronty, smetla by je druhá vlna sametové revoluce. V. Havel však neudělal nic a daroval příležitost politickým stranám, aby získaly v prvních svobodných volbách demokratický mandát a tím se zakořenily a získaly stabilizovanou moc. (Pak už bylo pozdě a ani V. Havel nemohl později systém změnit, tím spíše, že on sám reálnou moc postupně ztrácel i jinak, nezávisle na růstu moci partají.)

Takže V. Havel věděl, ale nejednal. Nebyl konzistentní. Je to tedy hlavně vina V. Havla, že tu nevznikl takový politický systém, který by se pravdoláskařům líbil. 

Jinak řečeno: když pravdoláskaři obviňují Klause a Zemana z toho, že zavinili krizi politického systému, založeného na politických stranách, ale Václava Havla v tom vidí zcela nevinného, je to jako by obviňovali za autonehodu pouze řidiče, který se domnívá, že každé auto jezdí bezpečně, stačí jen když má tři pedály, ale nevinili toho, kdo nenamontoval do auta k brzdovému pedálu i brzdy, ačkoliv věděl, že bez brzd to nebude ono.

Jiná otázka je, zda je správný sen V. Havla o politickém systému bez politických stran. Podle mě je politický systém bez politických stran jen neuskutečnitelná iluze, i když vypadá na první pohled krásně. Ale role politických stran měla být snížena, zejména většinovým volebním systémem, ovšem nikoliv podle amerického vzoru, s příliš velkým, dnes, po judikátu US Nejvyššího soudu dokonce neomezeným vlivem financí, a z toho vyplývající přímou úměrou: více sponzorů=více voličů. To je cesta ba sešup rovnou do demokratických pekel. Ale to je problém, řešený v jiném diskurzu, než je toto srovnávání třech našich politických velikánů. Každopádně V. Havel věděl o rizicích zaváděného systému, ale nic se proti nim ani nepokusil udělat. Nevyvyšuji se nad něj - i já byl tenkrát přesvědčený stejně jako dodnes V. Klaus a M. Zeman, že stačí parlamentní demokracie a politické strany. Dnes vím, že to nestačí. Že to jsou podmínky nutné, ale nepostačující, resp. že záleží na způsobu realizace parlamentní demokracie, zejména na jejích vnitřních zpětných vazbách, na zákonem omezené roli politických stran - zejména při jejich financování, které musí maximálně snižovat riziko korupce, a nikoliv k ní doslova vybízet, jako dnes. Ale co konkrétně je třeba změnit v dosavadním systému, to by byl již příspěvek do jiné diskuse, jak jsem už napsal. Případně se v nějakém mém budoucím blogu k této probíhající diskusi vyjádřím.

Ještě dodávám pro šťouraly preventivně: já jsem si dobře vědomý, že většinový volební systém je historicky celosvětové mnohem starší, než poměrný. Ale tradičnější v Československu (nikoliv v Rakousko-Uhersku) byl poměrný volební systém. Slovo tradiční v sousloví "méně tradiční" a ve výrazu "nejtradičnější", vztažené pak k volebnímu systému, jsem použil navíc nejen ve smyslu "československy tradiční", ale hlavně ve smyslu "ignorující vývoj poznání". Nikoliv ve smyslu pozitivní konzervativní hodnoty či ve smyslu celosvětové časové posloupnosti.

Další 3.díl bude následovat. Zatím uvádím link na svůj starší text o M. Zemanovi, kde jsem k němu nevyjádřil obdiv, ale označil jsem ho za menší zlo:
Dva rozdíly mezi oběma sprosťáky: prezident Miloš Zeman versus kníže Karel SchwarzenbergA uvádím i link na svůj starší text, kde ironizuji tentokrát V. Klause:
Václav Klaus prý za nic nemůže. Za vše může záhadné zmizení politických stran