Před časem jsem ve svém blogu kritizoval ukrajinského velïtele Jurije Berezu za to, že použil ruské zajatce jako živé štíty. Přiznal se k tomu zcela dobrovolně, dokonce se tím chlubil. Ale to je válečný zločin, což si neuvědomil nejen on, ale mnozí další. Dnes ale musím kritizovat naopak proruského velitele doněckých separatistů Alexandra Zacharčenka.
Právě prohlásil, že dá rozkaz proruským separatistům, aby nebrali zajatce z řad ukrajinských ozbrojenců. To je totéž, jako by řekl, že dal rozkaz, aby byli zastřeleni, i kdyby se vzdávali.
To je ale naprosto nepřijatelný rozkaz. Pokud by ho skutečně vydal, tak je to z jeho strany válečný zločin, i kdyby ho jemu podřízení ozbrojenci neuposlechli. Mimochodem - právě takový rozkaz nemusí voják uposlechnout, ba dokonce ani nesmí! ("... je povinen odmítnout zjevně protiprávní rozkaz").
Pozoruhodné je, že tuto zprávu, negativní pro proruské síly, nevydala nějaká západní agentura, ale vydala ji TASS. Ale já si nemyslím, že by v TASSu byli hlupáci. Takže vidím jako jediný racionální důvod takového rozkazu a jeho medializace TASSem snahu Ukrajince zastrašit, demoralizovat.
Ostatně nebrat zajatce jsou v těchto krajích zvyklí. Za 2WW nebrali mnohdy zajatce ani Rusové a Ukrajinci v řadách Rudé armády SSSR, ani jejich protivníci Němci v řadách wehrmachtu.
Jenže tehdy se to teoreticky zdůvodňovalo tím, že Stalinův SSSR nepodepsal mezinárodní dohody proti válečným zločinům, takže se jimi necítil být vázán ani Hitler na východní frontě. Kdežto dnes jsou vázány podpisem mezinárodních haagských a ženevských dohod včetně dodatků k protokolům oba předmětné státy - Ruská federace jako nástupnický stát SSSR i Ukrajina.
Vyhrožování válečným zločinem samozřejmě ještě není totéž, jako realizace válečného zločinu. (Obdobně jako když jsem tehdy psal, že se ukrajinský hrdlořez přiznal k válečnému zločinu proti proruským separatistům - mohl se přiznat falešně, aby vypadal v médiích a před svými fanatiky zajímavěji. Ale tehdy to bylo vysoce pravděpodobné, ostatně to lze dodnes ověřit.) Dnešní ohlášený rozkaz má ještě do realizace daleko a příliš nevěřím, že bude uskutečněný. Šlo nejspíše skutečně jen o zastrašování a demoralizaci. Ale civilizovaný člověk by neměl ani hrozit válečným zločinem.
Ovšem zcela vyloučit budoucí válečný zločin nelze. Separatisté se dávno vymkli kontrole, obviňují Putina, že je nechal na holičkách a tím je zradil, a jsou proto schopni i těch nejzoufalejších činů.
Jen málo tohoto muže omlouvá, že se ukrajinští ozbrojenci proti ruským civilistům dopouštějí násobně větších zločinů, než je tomu naopak. Ono to ostatně ani jinak být nemůže, když se válčí na území s výraznou převahou prorusky smýšlejících civilistů.
Je mi jasné, že jsem tímto blogem ztratil přízeň předpojatě proruských čtenářů a jejich karmy. Stejně jako jsem dosud ztrácel přízeň předpojatě protiruských čtenářů a jejich karmy, když jsem několikrát kritizoval Kyjev.
A málo na tom změní i skutečnost, že jsem stále přesvědčený, i po tomto hříchu proruského velitele, že konflikt na Ukrajině by nevzniknul, kdyby ho nevyprovokovali zcela zbytečně majdanisté. A že Rusko, ačkoliv porušilo mezinárodní právo na vůči Ukrajině na Krymu, tak ho porušilo méně, než USA a NATO porušily mezinárodní právo vůči Srbsku v kauze Kosovo, a srovnatelně, jako porušilo mezinárodní právo i Turecko, věrný spojenec USA, vůči Kypru na severním Kypru - ovšem USA nevyhlásily vůči Turecku žádné sankce ani tehdy, ani dodnes.
Ale já nepíšu svoje texty podkle předem daného postoje, ale snažím se dobrat podstaty problému. Karma nekarma.
