Jsou Češi opravdu tak špatní, jako politici, které si volí?

Souhrn: Ryba smrdí od hlavy. Za zvolené politiky ponesou voliči odpovědnost, teprve až budou vybírat už kandidáty v primárních volbách. Současný politický systém produkuje politiky horší, než je průměr voličů.        Včera jsem slyšel v diskusi, která hodnotila výsledky komunálních i senáních voleb, že neseme odpovědnost za ty politiky, které jsme si zvolili. A že jsou politici stejní, jako jejich voliči. Nesouhlasím. To by platilo jen za předpokladu, že se nám líbí beze zbytku alespoň jedna úplně celá nabídnutá kandidátní listina a úplně celý politický program této strany. A že souhlasíme i s diskriminačními detaily volebního zákona, s podivnostmi zákona o financováním politických stran a s neodvolatelností i všech takových politiků, kteří začnou krást a zrazovat svůj volební program ihned po zvolení. Zatím se voličů na tohle nikdo neptal. Politici ve své většině nebudou chtít umožnit lidem tohle ovlivnit v referendu.          Takže u voleb máme na výběr jen mezi menším a větším zlem. A to u voleb většinových i poměrných. U voleb většinových, jako byly do Senátu, nebývá pravidlem volba mezi andělem a čerty. Máme často na výběr dokonce mezi kandidátem s lepším charakterem a větší odborností a profesním zázemím, ale s horším programem, než je tomu u jeho konkurenta. I když je to v souladu, tak ani lepší program nám většinou nevyhovuje úplně. Myslím tím konkrétní program, s reálnými odpověďmi na otázky rozdělující společnost. Nikoliv sladké řečičky o tom, že kandidát podpoří všechno prospěšné a pomůže všem.        U voleb poměrných, jako je tomu do Sněmovny, je to také nesnadná volba. Máme na výběr mezi stranami, jejichž program a dosavadní chování se nám líbí buď pramálo, nebo jakžtakž. O tom, že by byli všichni kandidáti na kandidátce jen prvotřídní, ani nemluvě. To je pak věru těžká volba. Odpovědnost za její výsledek proto nenesou voliči, ale ti politici (tedy skoro všichni dosavadní), kteří nedovolí, aby volič mohl ovlivnit u strany, jejíž program je mu nejbližší, výběr kandidáta už v primárních volbách. Křížkování je lepší než nic, ale nestačí, to se už většina voličů přesvědčila.        Primární volby dnes proto probíhají pod pokličkou partají a spočívají v soutěži, kterému kandidátovi se podaří zlobovat více volitelů. Co jim za to slíbí, ví jen Bůh. Kdyby museli kandidáti získat přízeň ne dvacítky partajních funkcionářů, ale tisíců voličů, aby se vůbec stali kandidáty do vlastních voleb, a kdyby museli svoje sliby dát včas (ještě před primárkami) k dispozici veřejnosti a riskovat svoje odvolání, pokud je po zvolení nebudou plnit, pak by demokracie nebyla až příliš formální.       Zatím produkuje česká verze demokracii jen kandidáty, kteří jsou dobří nikoliv ve službě voličům, ale ve výměně podpory úzkého kruhu volitelů za nejrůznější protislužby. Produkuje nekvalitu a stimuluje k tomu, aby se v primárních stranických volbách prosadilo to horší z lidské povahy.