Hnutí ANO a Úsvit nejsou hnutí, ale strany. Strana Pirátů je hnutí.

Nejprve si ujasněme definici strany a hnutí podle zákona. I kdybyste hledali sebevíc, nenajdete ve všech zákonech ČR (a že je jich hodně) žádný rozdíl mezi stranou a hnutím, kromě toho, že hnutí je právě a jen taková strana, která si do stanov dá ustanovení, že není stranou, ale hnutím. Magořina, jako tisíce jiných věcí v našich zákonech. Strana nemusí mít ani víc, ani méně členů, než hnutí. Neexistují žádné kvóty odborníků, při jejichž překročení se z neodbornické strany stává hnutí odborníků či naopak. Nemusí mít nějakou specifickou organizační strukturu, jiný způsob vnitřních voleb ani cokoliv jiného, typického jen pro stranu, nebo jen pro hnutí, na rozdíl od konkurenčního pojmu. Ničím se strana a hnutí neliší, kromě slavnostní deklarace,  že  je  stranou,  nebo naopak jejím opakem - hnutím.   Magořina.             Obecný jazyk ale chápe pojem strany a hnutí poněkud jinak. Hnutí je něco, co vzniká spontánně. Ať už v politice, nebo mimo ni. Nemá přísnou strukturu. (Zákon ale definuje strukturální požadavky na strany i hnutí naprosto stejně.) Oproti tomu strana může vzniknout jak spontánně zdola, tak shora, ale vždy se zabývá politikou. Oba pojmy nejsou tedy komplementární, ale překrývají se. Politická strana může vzniknout spontánně zdola jako hnutí, ale i shora jako konstrukt. Hnutí podle zákona může  být činné jen v politice, musí mít zákonem definovanou organizační strukturu a musí být zaregistrované ministerstvem vnitra, jinak nejde o hnutí, kdežto podle obecného chápání může jít také o zcela nepolitické hnutí, dokonce nijak neorganizované, a může působit i bez registrace na ministerstvu vnitra.             V žádném případě ale nemůže vzniknout hnutí shora. "Založit hnutí" je obdobný protimluv, jako "založit revoluci". Toto sousloví sice lze použít, ale výhradně ve smyslu zákona. Selskému rozumu se příčí. Založit lze například požár, ale nikoliv spontánní proces. Nanejvýše se můžete masové revoluci či spontánnímu hnutí postavit do čela. Nebo kolem Vás a okruhu podobně smýšlejících lidí může po léta krystalizovat hnutí. Ale probudit se jednoho krásného dne a založit nové hnutí někdy mezi nákupem mediálního koncernu, prodejem ztrátové firmy a založením nové akciové společnosti, to tedy opravdu nejde. Vznik hnutí může být ovšem shora urychlován. Nic více, nic méně. I tak je to proces na dlouhá léta.          Tím nechci říci, že je principiálně lepší, když něco vznikne zdola, spontánně, než když něco vznikne shora. Záleží na tom, kdo je zakladatel, zda je to osobnost přínosná či temná. A zda jde o spontaneitu procesu pozitivního nebo negativního. Takže ANO i Úsvit jsou mi nekonečně sympatičtější, než TOP 09, i když všechny tři vznikly jednoznačně shora, tedy jako antihnutí. A strana Pirátů je mi nekonečně sympatičtější, než hnutí sluníčkářů, i když jde v obou případech o spontánně vzniklé fenomény. Ne vše, co vznikne spontánně, musí totiž být dobré. Může dojít i ke spontánnímu lynči (třebas jen mediálnímu) nevinného člověka. Nebo vzpomínám na TV šot, jak se tisíce umírněných muslimů spontáně a upřímně radovali nad hořícími newyorskými mrakodrapy.           Stranu ANO ani stranu Úsvit nepovažuji proto za hnutí ve smyslu obecné češtiny, i když to mají ve svých stanovách a jsou hnutími podle zákona. K nedorozumění dochází směšováním pojmu hnutí podle zákona a podle selského rozumu.          A Piráty považuji za stranu i hnutí zároveň - je to strana podle zákona i podle svých stanov i podle selského rozumu, a zároveň i hnutí podle svého vzniku.          Svůj názor změnim, jen pokud bude v nějakém zákoně jasně definováno, čím se liší strana od hnutí jinak, než jen tím jedním slůvkem ve stanovách.

Autor: František Pillmann | sobota 25.10.2014 9:30 | karma článku: 0 | přečteno: 380x