Adolf Hitler vs. Mohamed: Mein Kampf nevybízel otevřeně k vraždění

Mohamedismus čili islám je zajisté v něčem humánnější než hitlerismus čili nacismus (jednooký je králem mezi slepými), ale v jedné věci  je Korán nekonečně horší, než Mein Kampf. A je to věru zásadní věc. Byla zásadní vždy, ale ve věku vlády médií, propagandy, PR, spindoktorů, manipulčních technik, atd... je to věc zásadně zásadní.

Hitler ani v Mein Kampf-u, ani v programu NSDAP nikde otevřeně nevybízel k zabíjení ne-nacistů, odpadlíků od nacismu, židů, ba ani anti-nacistů, ba dokonce ani židovských antinacistů. To se sice všechno dělo na jeho příkaz či minimálně s jeho pseudomlčenlivou podporou, ale toto vše Hitler nikdy netvrdil veřejně. Můžeme to jen číst mezi řádky, zejména při vědomí všeho toho, co se stalo v historii po napsání Mein Kampf. Dokonce si Hitler nepřál, aby Mein Kampf byl vydán anglicky a francouzsky, protože ho prý psal jen pro Němce. Natolik si byl vědomý důležitosti skrývat svoje myšlenky před kritickým publikem.

Nejtvrdší formulace, kterou Hitler použil ve svém Koránu, byla ta, že se bude "bezohledně postupovat, ... v případě nutnosti i s nasazením vlastních životů". (Program NSDAP r. 1920.) Čili vlastních životů. Cizí životy měl zajisté na mysli především, ba spíše pokud možno výhradně, ale takticky o nich mlčel.

Dokonce ani za války nebyl program NSDAP změněn k explicitnímu požadavku vraždění nenásilných názorových odpůrců, ba ani "židobolševiků".

(Ponechám stranou výlevy jiných, ještě fanatičtějších nacistů, stejně jako fanatických/extrémistických muslimů. Spor totiž vedu jen o tzv. umírněné muslimy.)

Naproti tomu se Korán se svými úmysly nijak netají:
Zřeknutí se islámu je podle Koránu největší zločin a trestá se smrtí.
Korán zdůrazňuje, že nevěřící budou v budoucnosti již na tomto světě (nejenom až v pekle) mocně trestáni (5:34).
Korán nařizuje muslimům, aby zabíjeli nevěřící, kdekoliv je potkají (2:191), vraždili je a byli k nim tvrdí (9:123), zabíjeli je (9:5), neměli s nimi slitování, protože nevěřící patří do pekla (66:9) nebo alespoň hamižně “až jim způsobí úplnou porážku, pevně je spoutali” kvůli výkupnému (47:4).
Korán odmítá svobodu vyznání a neuznává žádná jiná náboženství mimo islám (3:85). Ty, kdo nevěří v islám, posílá do pekla (5:10), nazývá je nadžis (nečistí) (9:28) a vyzývá své vyznavače k boji s nevěřícími, dokud nezůstane žádné náboženství vyjma islámu (2:193), vraždit je nebo křižovat, utínat jim ruce a nohy nebo je alespoň vyhnat s hanbou ze země.

Umírnění muslimové můžou namítat, že v Koránu se najdou i mírumilovná tvrzení. Zaprvé: v islámu jsou různá rozporná tvrzení, pokud se týče křesťanů a židů, ale nikde nenajdete zpochybnění toho, že vraždit ateisty je povinnost každého muslima, i umírněného  Zadruhé - mírumilovná tvrzení se najdou i v Mein Kampf-u a v programu NSDAP. Ostatně nebylo většího bojovníka za spravedlivý mír mezi národy, než byl Adolf Hitler, bohužel jen do 31. srpna 1939. (Ovšemže i do této doby "bojoval za mír" jen jako zkušený kamuflážník.) Zatřetí: každý muslim může nemuslimovi lhát, a je to z hlediska islámu chvályhodné. Takže cokoliv dnes tvrdí umírnění muslimové nemuslimům, např. o mírumilovnosti islámu, nebo o čemkoliv jiném, nelze brát za bernou minci, ale jen jako nordickou lest za účelem vyvraždění ateistů a odpadlíků.

A v každém právním i ideologickém systému vždy musí platit ta pozdější formulace ze dvou či více variant/alternativ, navzájem si odporujících, pokud není systémem definovaná cesta k autoritativnímu rozhodnutí tohoto rozporu (nebo pokud systém výslovně nepopře princip přednosti pozdějšího ustanovení). Ale Korán neustanovuje něco jako Ústavní soud islámu. Naopak Korán jasně definuje sebe sama jako konečnou autoritu.

Opakuji to nejpodstatnější - nikde v Koránu se nenajde žádné mírumilovné tvrzení pro odpadlíky od islámu, ba ani jako jedna jediná chabá protiváha proti kategorickému a jednoznačnému požadavku Koránu na jejich trestání smrti. 

Závěr: mohamedismus čili islám, včetně umírněné formy, je zneužitelnější a nebezpečnější, než "umírněný" hitlerismus.