„V mém dětství bylo v sobotu otevřeno do dvanácti hodin a v neděli zavřeno a nikdo neřval!“ Podstatné je, KDO (ne)řve.
Zákazník, který křičí já chci! v neděli nakupovat? Neexistuje žádné právo zákazníka na nedělní nakupování. Neexistuje žádné právo zákazníka násilně donutit prodejce prodávat v neděli, pokud prodejce v neděli prodávat nechce.
Prodejce, majitel obchodu, může křičet, že má právo na vlastnictví, má právo rozhodovat o svém majetku, má tedy právo rozhodnout se, jestli svůj obchod otevře nebo neotevře i v neděli. Má právo se rozhodovat o podobě smluvních vztahů při svém podnikání, včetně dohody se zaměstnanci. Zaměstnanci zase mají právo se rozhodnout, jestli budou pracovat v takovém obchodě, nebo nebudou. Zaměstnavatel, i kdyby chtěl, tak nemůže nabídnout zaměstnancům nevýhodné podmínky, protože zaměstnanci jsou chráněni konkurencí, mohou odejít za lepšími podmínkami.
Buď budeme mít svobodu podnikání a svobodu lidského jednání, nebo tuto svobodu mít nebudeme.
„V mém dětství“ znamená za těch minulých komunistů? Pochopitelně nikdo neřval, že ve své soukromé prodejně nemůže prodávat v neděli, když mu prodejnu komunisti dávno před tím ukradli. Takovej byl za těch komoušů klid. Nikdo se neodvážil ani ceknout.
Kapitalismus znamená soukromé vlastnictví a řízení výrobních prostředků, socialismus znamená veřejné (státní, vládní) vlastnictví a řízení výrobních prostředků. Rozhodování o majetku znamená vlastnictví. Soukromé rozhodování o provozu prodejny znamená kapitalismus, státní regulace prodejní doby znamená socialismus. Státní regulace prodejny znamená částečné vyvlastnění.
Politici vyhrávají volby se slibem „bude líp“. Zbývá jen zamyslet se nad otázkou, jestli nám bude líp v kapitalismu, nebo v socialismu.
