Zákaz prodeje o svátcích a kapitalismus

„Někteří si myslí, že žijeme v kapitalismu. Ne, nežijeme. Kdybychom žili v kapitalismu, nikdo by nikomu [v den státního svátku] nezakazoval prodávat chleba.“ – Jan Šebelík (doplněn kontext v závorce)

„Tak si běžte ve svátek nakoupit v Německu, v Belgii, ve Francii. A nechcete snad tvrdit, že tyhle země nežijí v kapitalismu?“

Když se podíváme do slovníku na význam termínu „kapitalismus“, zjistíme, že se tam nepíše nic o tom, jak někdo něco dělá v Německu, Belgii či ve Francii. Píše se tam ale něco o vlastnictví. Vlastnit znamená rozhodovat o majetku. Socialismus znamená veřejné (státní, vládní) rozhodování o majetku, kapitalismus znamená soukromé rozhodování o majetku (soukromé řízení výrobních prostředků). Nedívejme se jenom na to, jak někdo něco dělá někde, zamysleme se o podstatě věci.

Nevím, jestli to mají zregulováno přímo zákonem, ale kdyby v Německu, Belgii a Francii neexistoval žádný zákon, který by zakazoval prodej o svátku či v neděli, tak by tam asi většinou přesto měli zavřeno, protože tam je to zvyk. A podobně v tuzemsku: Když vlastníci budou chtít mít zavřeno o víkendu, ať klidně mají. Mají právo na vlastnictví. Právo rozhodovat o svém majetku. Právo svobodně se rozhodovat a jednat. V kapitalismu rozhoduje vlastník a není žádnou hrozbou či násilím donucen podléhat rozhodnutí vlády. Obecněji můžeme říci, že v kapitalismu se svobodně rozhoduje jednotlivec a není hrozbou či násilím donucován na základě většinového, kolektivního, či vládního rozhodnutí. Ludwig von Mises: „Nechte jednotlivce, toho běžného občana, kterým se každý ohání, vybírat si a jednat podle sebe a nenuťte ho podléhat diktátorovi.“