Svobodná média musí být financována svobodně

Povinné poplatky způsobují, že příslušná média závislá na povinných platbách nestojí na straně svobody a dobrovolnosti, na straně svobodného trhu, kapitalismu, ale na straně donucování, na straně vládnutí, na straně státu.

Je to pořád stejné: dobrovolnost proti donucování, svoboda proti vládnutí (vládnout znamená vnutit svou vůli ostatním), trh proti státu, kapitalismus proti socialismu, civilizovanost proti barbarství.

Státisté a zastánci donucování jsou spokojeni. Oni chtějí nějakou věc platit, podle nich je ta nějaká věc užitečná a potřebná. Jim nevadí, že ta platba je povinná, protože oni tu nějakou věc chtějí podporovat a chtějí ji platit. Oni chtějí, aby tu věc bylo nutno platit povinně. Proč? Aby tu věc povinně museli platit i ti, kdo tu věc nechtějí. To je smysl povinné platby.

Svobodná média musí být financována ze svobodných, dobrovolných příspěvků. Média závislá na povinných poplatcích obhajují majetkovou daň z vlastnictví příslušných elektrospotřebičů. Nemohou tedy být z principu obhájci svobody a dobrovolnosti, základních charakteristik západní kultury, západní civilizace.

Také platí, že média mohou být skutečně svobodná pouze tehdy, když nebudou podléhat žádné státní regulaci. Nemá existovat žádný úřad, který by uděloval licence a povolení knihám, novinám a časopisům a který by zkoumal, zda obsah knih, novin a časopisů odpovídá udělené licenci. Teprve potom může existovat svoboda slova v médiích. To samé platí i pro rozhlas a televizi. (viz Murray N. Rothbard: Manifest svobody)

Nepáchá se snahou o domnělou nezávislost médií prostřednictvím závislosti těchto médií na povinných platbách nespravedlnost a ještě větší škoda? O jaké svobodě a nezávislosti plátců těchto povinných plateb lze hovořit? Je v pořádku ignorovat a pošlapávat svobodu a nezávislost plátců nesouhlasících s těmito povinnými platbami v případě, že by jich byla menšina? Závisí spravedlnost či nespravedlnost na tom, zda se nějaké opatření dotkne většiny či menšiny?

Povinnými poplatky, majetkovou daní z vlastnictví příslušných přijímačů, nezískáte nezávislost dotčených médií. Získáte závislost těchto médií na povinných platbách.

Zastánci přímých povinných plateb namítají, že pokud by příslušná média byla financována povinnými platbami daňových poplatníků prostřednictvím státního rozpočtu, hrozilo by jejich podřízení vládnímu vlivu. Odříznout média od hrozby vládního vlivu lze (pouze částečně) zrušením zákonů tato média regulujících. Dokud budou existovat média závislá na povinných platbách určených zákonem a dokud bude existovat vláda, stále tu zůstane hrozba podřízení těchto médií vládnímu vlivu.

Svoboda není, když donutíte ostatní lidi, aby povinně platili něco, co nechtějí. To není svoboda. Ať si každý svobodně platí, co chce. To je svoboda. Tak si to vysílání zakódujte! Zájemce o to vaše vysílání si cvakne dekódovací kartu do televize. Všichni budou spokojeni, kromě násilníků, zastánců donucování, zastánců vládnutí, kteří mají nutkavou potřebu donucovat ostatní lidi k čemusi, nenechat je na pokoji, vládnout jim.

Ludwig von Mises:

„Program liberalismu ve shrnutí do jediného slova by měl znít: vlastnictví, což znamená: soukromé vlastnictví výrobních prostředků..“ (Liberalismus, 1927)

Poplatky za rozhlas a televizi mají být dobrovolné. Mají mít nějakou formu dobrovolnosti. (To by mělo samozřejmě velké dopady na média, kterých se to týká.) Dobrovolnost místo donucování a vyhrožování nějakými pokutami. Svoboda volby místo donucení. Civilizovanost místo barbarství. Západ se od Východu odlišuje myšlenkou svobody jednotlivce. Chceme snad patřit na Západ?