Některým občanům města vadí "reklamní džungle". Směrové tabule, reklamní stojany, plakáty, billboardy, LED-obrazovky. Fasády mnohých domů jsou celé zakryty reklamními plachtami. Reklamní sdělení se na občany hrnou ze všech stran!
Město podle kritiků postrádá pravidla a nařízení, která by umožňovala reklamu v ulicích regulovat. Reklamy by mohlo být tolik, že by to prý v některých částech města mohlo vypadat jako v Tokiu. Strašlivá představa!
Aktivisté místního asi okrašlovacího spolku si stěžují, že reklamy působí nehezky. Kde se v těch majitelích nemovitostí bere takový nevkus? Aktivisté mají svou představu o tom, jak by měli majitelé nemovitostí nakládat se svým majetkem, aby to bylo kolektivu ku prospěchu.
Reklamy by prý mohly být i nebezpečné - další záminka pro regulaci. Nejde ale o bezpečnost. Jde o regulaci reklamy a hledají se důvody. Potíž je v tom, že reklama je často mimo ochranné pásmo komunikace. S tím pak aktivista moc nenadělá. Ve svém svatém tažení proti kapitalismu ve jménu zajištění bezpečnosti potom hledá a požaduje na majitele jiný úřední klacek.
Lidé se v tolika reklamách už prý ztrácejí. Aktivista však má představu (asi lepší než marketingoví specialisté), jak by reklama měla účinně fungovat. Aktivista by uměl a chtěl zregulovat všechno.
Regulace reklamy ale omezuje svobodu člověka nakládat se svým majetkem a vytváří prostor pro korupci. Svoboda člověka by opět měla být omezována ve jménu nějakých vyšších cílů: tentokrát ve jménu estetična.
Co na to říká Karel Havlíček Borovský?
"Každého člověka jmění se musí hájiti, a kdo se cizího jmění dotýká, kdo do cizího jmění sahá, jest komunista! Jen majitel sám má právo se svým jměním dle své vůle nakládati a každé míchání se do toho odjinud jest komunismus!"
