Je úkolem ministerstva krach firem?

Sběrny kovů ve velkém krachují. Už bylo na čase, tvrdí ministerstvo. „Důvodem je nová legislativa, která zakázala vykupovat za hotové. Insolvence výkupen jsou podle ministerstva životního prostředí spravedlivé..“

Předpokládá totiž, nebo předstírá, že předpokládá, že pokles výkupu se týkal pouze kradených kovů, které se vykupovaly za hotové.

Zpřísňovači volali a volají po neustálém zpřísňování, takže má teď Česko přísná ministerstva.

Zákaz výkupu za hotové ve sběrnách se časem rozšíří na další zákazy a snižování limitů hotovostních transakcí pod záminkou boje proti terorismu například, a až hotovost zakážou úplně, někteří si potom, až bude pozdě, možná vzpomenou, jestli udělali dobře, když tehdy tomu zákazu výkupu za hotové ve sběrnách tolik tleskali. Otázka používání hotovosti a zakazování hotovosti je mnohonásobně důležitější se zásadním dopadem na naše životy, než byla otázka výkupu kovů za hotové ve sběrnách. A když už se zakazuje transakce s hotovostí ve státní měně, proč nezakázat transakce se zlatem nebo bitcoinem? Ty současný centrální systém přeci také nevidí. Nelze je sice vymýtit, zákazem je ale lze kriminalizovat.

Po zlikvidování heren, sběren a zastaváren přijdou na řadu třeba hospody, protože hospody také nejsou sluníčkové. Vyřeší se tím pět much jednou ranou: hospody, kouření, alkoholismus, šedá ekonomika a financování terorismu z dýšek.

Neustále pokračují útoky proti vlastnictví podle komunistické zásady Co je tvoje, to je moje a co je moje, do toho ti nic není.

Šedivá, nudná, teoretická je filosofie a zelený je strom života? Opravdu stojí za popřemýšlení o filosofii, ze které vychází současná převládající politika. Stejná filosofie, která vede k zakazování kouření v restauracích, zakazování výkupu ve sběrnách za hotové, zakazování hracích automatů, to je ta samá filosofie, která potom vede ke kvótám na migranty.

Tento text píšu ke konci prosince. Přeju vám, nám všem, v dalším roce vše nejlepší. Bojím se ale, že bude hůř. Udělejme s tím něco! Popřemýšlejme třeba o zásadě žít a nechat žít, nebo třeba o tom, jestli je správné brát lidem jejich věci, brát lidem jejich peníze. Nebo o tom, že tou nejmenší a nejslabší menšinou je jednotlivec, kterého by mělo právo chránit před násilím ze strany většiny. Nebo o tom, jestli je v pořádku hlasovat o cizím životě a majetku.

autor je místopředseda krajského sdružení Svobodných v Ústeckém kraji