Mezinárodní měnový fond má sanovat ohrožené země eurozóny. Ohrožené čím? Mnoha lety neustálého hospodaření na dluh. Je nerozumné pomáhat dalšími půjčkami nepoučitelnému chronickému dlužníkovi. Takového dlužníka může poučit snad jen nevyhnutelný důsledek jeho jednání. Sám pan ministr financí uznává, že je to nevýhodná a riziková záležitost.
Čekají nás bohužel zajímavé časy. Ale za to prosím nemohou euroskeptici. Desítky let hospodaření na dluh už se udály a nejdou vzít zpátky. Na dluh se žilo fajn. Teď tu ale máme nepříjemnou současnost a ještě nepříjemnější budoucnost. A úroky. Neexistuje elegantní bezbolestné řešení.
Když pan Kalousek mluvil o setrvání na palubě s našimi spojenci, vypadalo to, jakoby bránil naše členství v Severoatlantické alianci. Když probíhala kampaň pro vstup ČR do EU, nevím, jestli se mluvilo o nějakém spojenectví. Mluvilo se například o volném pohybu osob, zboží a služeb (ačkoli to ve skutečnosti nezávisí na členství v EU). Náš vstup do EU neznamenal uzavření nějakého spojenectví. Spojeneckou smlouvu jsme podepsali o několik let dříve, v roce 1999, kdy jsme se stali členy Severoatlantické aliance.
A které spojence měl pan Kalousek na mysli? Ty, kteří nám vzkazovali, že jsme propásli dobrou příležitost mlčet? Ty, kteří řízenou imigrací chtějí do Evropské unie importovat 56 milionů muslimů? Ty, kteří rádi čelí globálním výzvám? Ty, kteří chtějí poroučet podnebí? Ty, kteří chtěli v desetiletce do roku 2010 prostřednictvím centrálního řízení a plánování dohnat a předehnat Spojené státy americké? (Nevyšlo to. Překvapení.)
Pan Kalousek pokládá rovnítko mezi Evropu a Evropskou unii a vzpomíná na to, jak jsme se v roce 1989 chtěli vrátit do Evropy. My jsme se ale v tomto smyslu do Evropy vrátili po roce 1989, nikoli až v roce 2004 vstupem do EU.
Pan Kalousek říká, že přijímáme peníze z EU, ale nechceme posílat peníze zpět do EU. Přerozdělování peněz mezi členskými státy EU je chybou. Čeho se tím dosáhlo? Němci jsou naštvaní na Řeky a Řekové jsou naštvaní na Němce. V EU by byla přátelštější atmosféra, kdyby vždy každý hospodařil za svoje. Pořádek dělá přátele, nikoli to, na koho hodíme tu sekeru.
Nejen že nechceme posílat peníze do EU. Říkáme také, že není správné chtít peníze cizích daňových poplatníků. Odmítnutím posílat peníze do černé díry bankrotujících států eurozóny se nestaneme žádnou letadlovou lodí Ruska (jak tvrdí pan Kalousek), odmítnutím posílat peníze nevystoupíme ze Severoatlantické aliance, nepřestaneme být spojenci.
Opakování vět o spojencích v Evropě vypadá jako snaha o příspěvek k vytváření mocenského bloku Festung Europa, který bude rivalem Velké Británie a Spojených států amerických anebo zkrátka komukoli, kdo bude příznivcem tržního hospodářství a svobodného mezinárodního obchodu.
Odmítnutím poslat peníze (anebo dát záruky, to je jedno, s těmi penězi se rozlučte) nepřestaneme být součástí Evropy, jak se snaží tvrdit pan Kalousek. Dokonce i kdybychom vystoupili z Evropské unie, nepřestaneme být součástí Evropy, i když to někomu nejde na rozum. Vzpomeňte třeba na Švýcarsko.
Ekonom Pavel Kohout v komentáři ke knize Petra Macha "Jak vystoupit z EU" připomněl výrok z roku 1939: "Pro nás samostatnost byla neštěstím. Tvoří se impérium a my si musíme v jeho rámci najít skrovné místo."
Po odmítnutí posílat peníze se nemusíme obávat, že Impérium vrátí úder. Impérium má dost problémů samo se sebou. Německým daňovým poplatníkům také dochází trpělivost se sanováním bankrotářů.
Neděje se nic nečekaného, jenom se znovu hroutí socialismus. Skončeme tedy s neustálým hospodařením na dluh, s mezinárodním přerozdělováním peněz daňových poplatníků a vraťme se k tradičním hodnotám svobody, soukromého vlastnictví a tržního hospodářství.
Byl jsem zvědavý, jestli 14.12.2011 z vlády ČR vypadne měkké ano nebo měkké ne. Je to tak trochu měkké ne. Tedy přesněji vláda zatím nerozhodla nijak. "Vláda s půjčkou na pomoc euru počká, chce víc informací."
