Centrální řízení a plánování ekonomiky nefunguje

Centrální řízení a plánování ekonomiky nefunguje, ale politici se o tom neustále musí znovu a znovu přesvědčovat.

Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů přijali zákonodárci českého parlamentu. Nevím o tom, že by se někdo z nich k tomuto zákonu hlásil. Asi těžko od politika uslyšíme "Já jsem pro to hlasoval, byla to chyba. Budete více platit za elektřinu také kvůli mě." To by totiž mohl říct tak akorát na odchodu do politického důchodu. Oni říkají "Stala se chyba, přijalo se chybné rozhodnutí a MY to teď musíme napravit." (Regulovali jsme špatně a teď to budeme regulovat jinak a líp.) Nikdo za nic nemůže. Jsou to ale pořád ti samí lidé. I dnes jsou v parlamentu, jsou ve vládě. Petr Mach některé z nich jmenuje ve svém článku Jak vyřešit problém s fotovoltaikou . Buďto při prosazování tohoto zákona netušili co činí, nebo to věděli. Obě varianty jsou smutné. Jsou schovaní pod hroší kůží. Je to už několik let, kdy je snad všeobecně známo, že celé to zelené globálně oteplovací náboženství a škodlivost CO2 je jeden velký podvod. Přesto pořád bojujeme proti produkci CO2. Tedy politici bojují. Občan to má zaplatit. Mluví se o emisích CO2. Slovo "emise" znamená produkci škodlivin. CO2 není škodlivina. Je to přirozená součást atmosféry. V minulosti byl jeho podíl v atmosféře několikanásobně vyšší a Země to přežila. Velice dobře se přitom dařilo rostlinstvu. Co takhle vyšší produkce v zemědělství a levnější potraviny? Potřebovali bychom více CO2. Možná s tím časem přijde zase nějaký jiný centrální plánovač. Opět budeme bojovat proti klimatu, tentokrát proti globálnímu ochlazování. Budete platit za nedostatečnou produkci CO2. Taky vám to nepřijde vtipné? Možné je úplně všechno.
Problém s dotováním nekonkurenceschopných FV elektráren a větrníků není nějaký konkrétní, dílčí problém. Je to systémový problém. Je to problém celého systému. Je třeba odmítnout centrálně řízené a plánované hospodářství (alias sociálně tržní hospodářství alias evropský vnitřní trh) a požadovat hospodářství volného trhu.
Asi je potřeba to neustále dokola opakovat a připomínat, co je to trh, co je to volný trh, co je to hospodářství volného trhu. Trh je tvořen obrovským množstvím lidí, kde každý jednotlivec (případně právnická osoba) nabízí a poptává nějaké zboží (výrobky a služby). Každý se sám svobodně rozhoduje, co kde jak na trhu koupí a co kde jak na trhu prodá. V tom případě mluvíme o svobodném, volném trhu a o hospodářství volného trhu. Situace na trhu se neustále mění, ceny neustále reagují na změny nabídky a poptávky, lidé neustále mění svoje preference a zájmy. Ceny zboží vyjadřují jeho vzácnost. Ceny také říkají výrobcům co se vyplatí a co se nevyplatí vyrábět, ceny výrobcům říkají, o co mají lidé zájem a o co nemají zájem, čeho by se mělo vyrábět více a čeho by se mělo vyrábět méně. Volný trh se sám reguluje. Ani ten nejchytřejší centrální regulátor a plánovač nedokáže ekonomiku řídit tak efektivně, jako ji dokáže řídit volný trh. Každý účastník trhu se svými penězi podílí na rozhodování o tom, jak bude ekonomika vypadat, kdo a co na trhu uspěje a kdo a co na trhu neuspěje. Volný trh je ten nejsvobodnější a nejefektivnější systém. Kde je svoboda, tam je i prosperita.
Druhou variantou je trh regulovaný, kdy někdo za nás za naše peníze rozhoduje o tom, co je pro nás dobré a snaží se nějak ovlivňovat naše chování na trhu. Něco zakáže, něco zdaní více a něco méně, tamhle uvalí vyšší cla na dovážené zboží, tam zase dotuje něco nekonkurenceschopného (z našich daní), reguluje spoustu cen různého zboží. Tento centrální regulátor a plánovač tvrdí, že on ví lépe než my sami, co je pro nás dobré. Plánuje dohnat a předehnat Spojené státy americké (historie se opakuje), dává si socialistický závazek o podílu výroby elektrické energie z nekonkurenceschopných zdrojů, plánuje vybudování vzdělanostní ekonomiky (na Západě ji už mají a mají tam také 10% nezaměstnanost). Pokud někdo nechce hospodářství volného trhu, měl by otevřeně říci, že nám chce vzít naši svobodu volby, že on sám ví lépe než my, co je pro nás dobré. Odpůrci volného trhu by rádi ostatním něco zakazovali nebo přikazovali. Oni sami se umí svobodně rozhodnout. Tuto schopnost samostatné svobodné volby ale ostatním kolem sebe nevěří nebo záměrně chtějí odejmout.
Centrální regulátor a plánovač chce něco jiného, než co chceme my, účastníci trhu. Chce aby něčeho bylo více, chce aby něčeho bylo méně, chce aby něco bylo levnější než je, chce aby něco bylo dražší než je. Jinak by jeho existence postrádala smysl. Centrální regulátor a plánovač chce trvale udržitelný růst ekonomiky, případně udržitelnou ekonomiku. Pokud se mu povede regulovat a plánovat tak jak doposud (tedy čím dál tím hůř), nemusí mít obavu o udržitelný růst ekonomiky, protože v tom případě budeme v příštích deseti letech rádi, když se růst ekonomiky bude plácat kolem nuly. Chcete se mít udržitelně, nebo se chcete mít co nejlíp?
Asi bychom měli od politiků požadovat jejich vyjádření, jestli nám chtějí ponechat naše svobodné rozhodování, nebo jestli oni sami sebe považují za oprávněné rozhodovat o nás, jestli oni sami lépe než my vědí, co je pro nás dobré. A budou nám toto dobro nutit ať nás to stojí co to stojí.
Jedna část občanů už ví, druhá skupina se poučí při této příležitosti, třetí skupině to bude ještě nějakou dobu trvat.
Je to drahá škola (40 miliard korun za rok jenom za nekonkurenceschopné zdroje elektrické energie a jiných příkladů by se asi dalo najít spoustu). Myslím, že bychom se měli učit velice rychle.
Vládnoucí politici zatím patří do třetí skupiny dosud nepoučených (nepoučitelných?) obyvatel.
Zatím se můžeme pokoušet zjišťovat, jak tlustou kůži má takový hroch.