Ví Obama co říká?

Ve stejném týdnu, kdy hamburská policie podnikla razii v mešitě Taiba, v níž se v minulosti setkávali i atentátníci z 11. září, americký prezident Obama podpořil stavbu mešity u Ground Zero. Uvědomil si pan prezident, že tím poplival památku tří tisícovek obětí bezprecedentního útoku islámského fundamentalismu?

Přestože Německo má velký problém s počtem muslimů, žijících v zemi, neváhala hamburská policie zasáhnout, když jejich aktivita se jevila německým úřadům v rozporu s německými zákony. V mešitě se setkávali v minulosti rovněž atentátníci z 11. září, desetičlenná skupina islamistických radikálů se zde skrývala před svým odchodem do výcvikového centra teroristů v Hindukúši.

Jen o pár dnů později americký prezident Barack Obama při večeři pro muslimské diplomaty u příležitosti Ramadánu (!) prohlásil: "Věřím, že muslimové mají stejné právo praktikovat své náboženství jako kdokoli jiný v této zemi. Včetně práva postavit modlitební místo a kulturní středisko na soukromém pozemku dolního Manhattanu v souladu s místními zákony." Tento výrok, pronesený měsíc před devátým výročím tragédie, dle mého soudu, nepotřebuje komentáře.

Co jsou vlastně mešity? K čemu slouží? Většina lidí, jak v Evpropě, tak v Americe, si neuvědomuje, že mešita, na rozdíl od křesťanských kostelů, není pouze domem modlitby, tedy místem setkání věřícího s Bohem. „Islamismus je víra mimořádně veřejná a mimořádně kolektivní. … ústřední místo zaujímá mešita, bohoslužebná místnost (není-li k dispozici nic lepšího, může se jím stát i nějaké rozlehlá místnost)“[1] Takže obecná představa mešity je „svatyně, vyznačující se kupolí s jedním či více minarety, z nichž muezzinové svolávají k modlitbě. Chybí – li tato architektonická struktura, rozumí se mešitou jakékoliv místo, kde věřící společně praktikují svou víru.“[2] Tomuto pojetí odpovídala i před několika dny uzavřená hamburská mešita Taiba.

Pro muslima „mešita se ocitá v centru také proto, že není jen modlitebním místem. Je to místo, kde se setkává muslimská komunita. Základ páteční veřejné modlitby tvoří projev (chutba), který dává věřícím pokyny, jak se chovat“[3] Z toho vyplývá, „že povolení ke stavění mešit se nemůže zakládat jen na principu náboženské svobody. Mešita představuje, abych tak řekl, muslimskou polis. Zatímco je náboženská svoboda pro člověka ze Západu jen jednou z mnoha svobod, Islám zná pouze náboženskou povinnost bez svobody.“[4]

Hlavní nebezpečí tkví především v tom, „že se dnes islamismus v podstatě a především ztotožňuje s cestou, kterou ukázal Alláh. Tato cesta je pak cestou Koránu a prostupuje nejen islámské právo, ale také – formami přímými či nepřímými – celý společenský, politický a kulturní život věřícího. Z čehož plyne, že když dospějeme k islámskému státu, narazíme na stát teokratický. V tom smyslu, že to není jednak stát demokratický, jenž by musel být legitimizován vůlí lidu, jednak stát sekulární, který si vůči církvi nárokuje autonomii, nýbrž stát náboženský, církevní, podřízený cestě diktované Alláhem.[5]

Odpůrci namítnou, že muslimský stát může být i státem laickým. Jako příklad budou uvádět Turecko, které se už řadu let domáhá vstupu do EU, v čemž ho zcela nezodpovědně některé členské státy Unie podporují. Laický státem „je Turecko od roku 1924, kdy osvícená diktatura Kemala Atatürka vnutila Turkům sekulární stát. Turecko však zůstává osamoceným případem svého druhu. Vyjímkou, která nic nedokazuje; sekulární charakter tureckého státu by se ostatně neudržel, pokud by ho nechránilo a nevynucovalo vojsko.“[6]

Pokud západní vlády budou benevolentní ke stavění mešit při současné nezodpovědné imigrační politice, dojde ke stále silnějšímu zatahování Islámu do evropského, potažmo amerického systému, což v konečné fázi může vést k islamizaci té či oné země. Svým neuváženým výrokem prezident Obama otvírá cestu právě této vizi, nehledě na zmařené životy téměř tři tisícovek jeho spoluobčanů. Nechci pana Obamu hodnotit jako prezidenta, to udělají sami Američané v příštích prezidentských volbách. Podobné názory, jaké pronesl při páteční večeři, se mi však jeví jako příslovečné chování se slona v porcelánu.

Giovanni Sartori  je italský politolog a filosof, patnáct let působil na  Kolumbijské univerzitě v New Yorku

[1] Sartori Giovanni: Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci

[2] Ibid, poznámka 44

[3] Ibid

[4] Ibid, poznámka 45

[5]  Ibid

[6] Ibid