Prezidenta Zemana nemusím, ale…

Miroslav Kalousek se svými věrnými před hodinou plivnul do tváře téměř třem milionům občanů této země.

Prezident Zeman se rozhodl svým vystoupením v Poslanecké sněmovně podpořit návrh zákona o celostátním referendu. Tento zákon je solí v očích především opozici, kdy po podle výroků některých, z našich daní velmi dobře placených poslanců, by se občané de facto dostali nad volené zákonodárce, tedy poslance a senátory. To by ve skutečnosti znamenalo, že by tito dobře placení polobozi museli plnit vůli svých voličů, které dnes mnozí znají většinou jen před volbami.

Krásným příklad nadřazenosti předvedla před hodinou TOP 09 v čele se svým předsedou. A priori nesouhlasila s projevem prezidenta republiky a odešla ze sněmovního sálu. Pan předseda Kalousek sice hlavě státu přiznal právo promluvit k zákonodárcům. Avšak on sám si vyhrazuje právo jej neposlouchat. Jenže má opravdu toto právo? Chtěli by to jeho voliči? Možná by získal jejich souhlas, alespoň od většiny z nich. Jenže tím, že byl zvolen, plynou mu i nějaké povinnosti. Mezi ty nejzákladnější patří účastnit se jednání a tedy poslouchat projevům či žvaněním, nazvěme to jakkoliv, i těch druhých, se kterými nesouhlasí. Jestliže se chová jinak, podobá se trucovitému děcku, které nechce poslouchat. U děcka to obvykle spraví pár na zadek. Co pomůže u střečkujícího poslance? Tuto otázku by si měl zodpovědět každý volič sám, dříve než vhodí lístek do urny.

Zemana jsem nevolil, a mohl bych jej tedy neuznávat. Jenže on dostal důvěru od dvou a tři čtvrtě milionu občanů této země. Takže je našim prezidentem, ať se nám to líbí či ne. Je prezidentem i mým, i Kalouskovým či Schwarzenbergovým nebo Babišovým. Zda jsou výroky prezidenta Zemana populistické či nikoliv, nehodlám rozebírat. Každopádně nahlas zastává názory, které jsou v souladu s názorem občanů této země. Nebo s názorem pouliční lůzy – chcete-li. Tento názor je velmi často, zvláště v poslední době, v rozporu s názorem politiků, které do závratných výšin, v nichž neslyší hlasy zdola, vynesly právě hlasy ulice. Když jsem vzpomněl tu pouliční lůzu, kdo vynesl na papalášské výsluní mnohé polobohy ze současné politické garnitury, pány Kalouska a Schwarzenberga nevyjímaje? Byla to v sychravých listopadových dnech právě ta ulice, kterou mnozí současní politici tak vehementně pohrdají. Ta ulice totiž není zas tak tupá, jak zní z pusinek mnohých pánů politiků či z veřejnoprávních médií. Jinak o pouliční lůze či obyčejných lidech se zmínil i pan prezident ve svém projevu. A s jeho slovy, jako obyčejný člověk nebo jako součást pouliční lůzy, musím souhlasit.

Masivní antizemanovské tažení se stává organizovaným tažením proti názoru občanů této země a začíná, pomalu, ale jistě, sklízet své ovoce. Tím je čím dál větší souhlas ulice s názory nenáviděného prezidenta. Znám řadu lidí, kteří Miloše Zemana nevolili, lidí nevěřících i hluboce věřících, jež v příštích volbách, pokud by se měli rozhodnout mezi stejným či podobným výběrem, jako při volbách posledních, dali by hlas Miloši Zemanovi. Přes veškeré analýzy a prognózy politologů. Jenže lidé se neřídí rady těchto akademických mudrců. Lidé, tedy obyčejní lidé, lůza či ulice, mají svůj rozum. To ostatně došlo i jedné celebritě, jež se nehodlá ucházet na prezidentský úřad, poněvadž u nás není dost rozumných lidí. Tohoto mudrce vzpomněl i prezident Zeman ve svém projevu, byť jej přímo nejmenoval.

Miloš Zeman tak není bez šance a stupňující se hysterie vůči němu stále zvyšuje možnost jeho novuzvolení. Je to dobře? Určitě ne. Jenže jeho protivníci mu cestičku k prodloužení pobytu na Hradě ve své nenávistné zaslepenosti soustavně připravují. Bohužel.