Mučedník rudé totality – P. ThDr. Ambrož Jaroslav Tobola

Kněz, který ve dvaačtyřiceti letech, tedy mladý člověk, zemřel údajně na infarkt 14. března 1953, po výslechové terapii ve vazební věznici v Jihlavě, jež si svou pověstí nezadala s věznicí v Uherském Hradišti.

Převzato: www.vscr.cz

Narodil se 28. dubna 1910 ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Jako mladý chlapec vstoupil do juvenátu františkánského řádu a navštěvoval městské gymnázium v Uherském Hradišti. V roce 1927 vstoupil do noviciátu františkánského řádu v Kadani a následně pokračoval v gymnaziálních studiích v Praze. Roku 1929 byl poslán na řádové studium filosofie do Salzburku a později do Schwazu v Tyrolsku. Maturitu složil v roce 1933 v Praze. Po návratu do Prahy dokončil teologická studia na Karlově univerzitě. Na kněze byl vysvěcen 30. října 1932 biskupem Remigerem.

Po skončení druhé světové války byl ustanoven představeným kláštera v Hostinném nad Labem a v září 1946 se stal kvardiánem v pražském klášteře při chrámu Panny Marie Sněžné. Po třech letech byl poslán do Turnova.

Odsud byl v dubnu 1950 při záboru klášterů převezen do soustřeďovacího kláštera v Hejnicích a následně eskortován do internačního tábora v Želivu. Po odhalení tajných kontaktů s řádovými spolubratry mimo tábor byl spolu s dalšími řeholníky zatčen a předán do vazby v Jihlavě, kde je vyšetřovali příslušníci StB, pověstní svou brutalitou. P. Tobola byl viněn z toho, že prostřednictvím spojky z želivského kláštera – paní Valové – opatřoval od sester z humpolecké nemocnice léky pro nemocné spolubratry v Želivu a napsal tajně několik dopisů spolubratrům na svobodě. O průběhu výslechů P. Toboly nemáme žádné zprávy, ale můžeme usuzovat, že i v jeho případě byly uplatněny podobné metody, které popisuje ve svých vzpomínkách spoluobžalovaný salesián P. Antonín Dvořák: dlouhé hodiny chození, několikadenní odpírání spánku, jídla, pití, stále se opakující výslechy, řvaní, vyhrožování vyšetřovatelů.

Řádový spolubratr Donát Žilinský ve své vzpomínce na P. Tobolu píše o jeho smrti zprostředkované svědectví z vyšetřovací vazby v Jihlavě: Otec Inocenc Kubíček mi později vypravoval: Jeden řeholník ležel pozdě večer v cele na pryčně. Tu se rozlétly dveře jeho cely a esenbáci k němu strčili otce Ambrože. Byl zkrvavený a velmi unavený. Chvíli odpočíval a pak řekl: „Tak mne odsoudili na 25 let.“ V tom se opět otevřely dveře a esenbáci zařvali: „Tobola, ven!“ Popadli ho, že ho dají do jiné cely. Načež se otec Ambrož vyvrátil a v rukou esenbáků zesnul.

Otec Tobola poslal svým rodičům poslední dopis ze Želiva v dubnu 1952. Od té doby byl pro ně nezvěstný. Až v lednu 1953 dostali od syna kratičkou zprávu z věznice z Jihlavy. Když se jim poté více než dva měsíce nehlásil, obrátil se jeho otec Matouš Tobola 21. března 1953 na vedení věznice s dotazem, co je s jeho synem a proč se nehlásí. Až 30. dubna 1953 dostali rodiče naprosto nečekanou a zdrcující odpověď od prokurátora Nývlta, bez razítka, podpisu a dalších náležitostí: „Na Váš dotaz ze dne 21. 3. 1953 Vám sdělujeme, že Váš syn Jaroslav Tobola zemřel 14. 4. 1953 a byl dne 17. 4. 1953 zpopelněn v Brně.“ Nikdo z blízkých tedy nebyl o úmrtí informován a neměl možnost před spálením spatřit jeho tělo či rozhodnout o jeho pohřbení.

Otec P. Toboly se poté obrátil na vedení věznice v Jihlavě, aby mu povolilo vydání popela jeho syna. Z útvaru nápravných zařízení z Jihlavy mu však přišla záporná odpověď. V téže věci se obrátil v květnu 1953 i na ministra zdravotnictví P. Josefa Plojhara s žádostí o prošetření okolností úmrtí, neoznámení smrti a zpopelnění ostatků syna bez vědomí rodičů. Rovněž žádal o pomoc při vydání ostatků. Se stejnou žádostí se obrátil i na prezidenta republiky Antonína Zápotockého. Otázkou vydání ostatků zemřelého řeholníka se dále zabývali pracovníci sekretariátu ministra národní bezpečnosti a generální prokuratury a dospěli k závěru, že je možné vydat je rodině. V dopise přednosty oddělení Generální prokuratury z 28. července 1953, směřovaném krajské prokuratuře v Jihlavě, se praví: Generální prokuratura nemá námitek, aby popel zemřelého byl vydán žadateli Matouši Tobolovi. KS-StB budiž však o věci uvědoměno, aby popele zemřelého nebylo eventuálně zneužito k nějakým provokacím.

Urna s popelem P. Toboly nemohla být ještě řadu měsíců uložena, jak by se slušelo. Pro rodinu nebylo jednoduché zajistit ochotného kněze, který by provedl u nich doma výkrop a pomodlil se za zemřelého. Nakonec až v roce 1955, když zemřel otec P. Toboly, byla na jeho přání vložena urna s popelem jeho syna do jeho rakve a pohřbena ve společném hrobě na hřbitově v Uherském Ostrohu.

Převzato z http://www.ustrcr.cz/cs/ambroz-jaroslav-tobola (zkráceno a upraveno)

Kdo z Uherského Hradiště a ze Starého Města zná osudy tamního mučedníka?

Má někde pamětní desku? Mě se ji nepodařilo vypátrat.

Kdo v Uherském Ostrohu ví, že na tamním hřbitově je pohřben mučedník?