Lidé nebo zvěř?

Jsou militantní islamisté lidé nebo zvěř? S takhle či kulantněji formulovanou otázkou se setkáváme takřka na každém kroku.

Problém je daleko složitější, než dovolují takto jednoznačně formulované otázky či konstatování. Předně musíme vzít v úvahu, ať se nám to líbí či nikoliv, že i militantní islamisté jsou lidé. S trochou nadsázky bych řekl: „Neurážejme zvířata jejich srovnáváním s lidmi.“

V knize Genesis stojí, že Bůh stvořil Člověka. Nestvořil ho ani jako křesťana, ani jako islamistu, komunistu, Pijáčka nebo nějakého pana či paní X. Stvořil ho opravdu jako Člověka, v tom nejširším a zároveň nejzákladnějším slova smyslu. Proto také islamista, třebas militantní, je před Bohem můj bratr. Bohužel, Člověk ve své naivitě uvěřil Ďáblu a chtěl se rovnat Bohu. Tak vznikl Hřích, v jehož důsledku se mezi lidmi dodnes děje tolik nepravostí. Potom stejně jako v rodině mezi sourozenci, mezi rodiči a dětmi či mezi manžely velmi často vzniká určitá nevraživost, ba někdy až nenávist, tak  i mezi národy, příslušníky různých vyznání či mezi rasami vznikají různá napětí, různé konflikty.

Jak už jsem uvedl, i Muslim je můj bratr před Bohem.  Stejně jako je jím Žid, černoch, Rus, Američan či Rom. Samozřejmě, jestliže se vzájemné vztahy naruší natolik, že ohrožují mne samého, mou rodinu, příbuzné, přátele či můj národ, potom musím adekvátně reagovat. Stále však musím mít na paměti, že ten, kdo mne nemá v lásce, či dokonce mne nenávidí nebo ohrožuje, je můj Bratr, který jen bloudí, stejně jako mnohdy bloudím i já sám. Proto musím ctít každého člověka, tedy Člověka, který byl stvořen podle obrazu Božího. Nikoho, ani nepřítele nesmím snižovat v jeho lidské důstojnosti. Pokud tak někdo činí, žel, není to jev zrovna řídký, musím si povzdechnout s Pánem umírajícím na kříži: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." (Lk 23,34) Jestliže tak neučiním, pak se deklasuji pod úroveň těch, které svou tvrdostí odsuzuji.

Čtenářům teologicky vzdělaným se omlouvám za zjednodušení tohoto problému.