David Rath má právo na lidskou důstojnost!

Dovoluje proklamované, stokrát opakované a nade vše ctěné zaklínadlo všemocné svobody slova naprosto vše? I bezostyšné urážení?  Nebo když se jedná o Ratha, je to v pořádku?

Titulkem a perexem jsem mnohým čtenářům asi zvedl adrenalin. Jakou David Rath může mít důstojnost! Vždyť je to sobec, egoista, diktátor, etc, etc .  Nic není dost špatné.

Každopádně, jakkoli je David Rath spoustě lidí trnem v oku, a já ho také nemusím, je to především člověk. Člověk se všemi slabostmi i přednostmi, se špatnými i dobrými stránkami. A jako každý člověk, má i on svou lidskou důstojnost. Jak s ní nakládá, je pouze jeho věc, zda dobře či špatně. Nikdo však nemá právo mu ji jakýmkoliv způsobem snižovat, nebo dokonce mu ji upírat.

Přirovnat někoho k takovému dobrodinci lidstva, jako byl Adolf Hitler, je každopádně tou nejtěžší urážkou. Zdůvodnění, že se dotyčný chová jako kombinace klauna a diktátora je ubohé a v žádném případě nikoho neopravňuje vytvořit takovou mazanici (karikatura je totiž úplně něco jiného), jaká byla zveřejněna v Reflexu. Podnětem údajně byl výrok Davida Ratha, že Hitler dokázal ve třicátých letech vyřešit nezaměstnanost v Německu. Od politika tradiční demokratické strany by nikdo takový výrok asi neočekával, nicméně to byla svým způsobem pravda. To, že Hitler dal Němcům práci a vyvedl je z bídy, do níž se nedostali v důsledku světové krize, ale v důsledku tzv. Versailleské smlouvy z roku 1919, mu mj. zajistilo masovou podporu Němců.

David Rath opravdu velmi často budí dojem všemocného gubernátora. Je to takové středočeské „Jeho prevoschoditelstvo“. Svými výroky a postoji spoustu lidí nakrkne, jiným je k smíchu. Ale pořád je to člověk a občan David Rath! Stejně jako je člověkem a občanem šéfredaktor Reflexu Pavel Šafr. Co by asi pan šéfredaktor řekl tomu, kdyby jeho samého někdo přirovnal např. k Josefu Goebbelsovi, Hitlerovu ministru propagandy a tedy svým způsobem i k páně šéfredaktorově profesnímu kolegovi? Pan šéfredaktor, ačkoliv tvrdí, že to nebyl účel, Rathovou karikaturou si zvedl náklad časopisu. Takže šlo o prašulky pouze na prvním místě. Účel posvětil prostředek. A doktor Goebbels byl mistrem ve využívání nejrůznějších praktik k dosažení svých cílů. Líbilo by se panu šéfredaktorovi podobné přirovnání? Dovedu si představit, jak by asi ječel a jak by se právníci vydavatelství Ringier točili.

Stokrát opakovaná a zdůrazňovaná svoboda slova, svoboda projevu. Uvědomuje si někdo, co to vůbec znamená. V pojetí mnohých médií se často ve skutečnosti jedná o bohapusté osočování, pokroucení faktů bez toho, že by se mediálně postižený mohl bránit. Jen když se vzbudí pozornost, zvýší se náklad či sledovanost! Když na Slovensku byl přijatý tzv. Tiskový zákon, zvedla se vlna odporu, nejen na Slovensku, ale i u nás a v jiných zemích. Přitom se nejednalo o paskvil, jakým je náš náhubkový zákon. Slováci dali možnost obrany lidem, kteří se mohli cítit poškozenými nějakým médiem.  To je údajně potlačení svobody slova!

Uvědomuje si kdo, že jsme v demokratické společnosti? Ve společnosti, ve které jsou obrovská omezení jednotlivců i celých skupin. To, že moje svoboda končí přesně v tom okamžiku a na témže místě, kde zažíná svoboda toho druhého? Myslet si, že v demokratické společnosti je dovoleno vše, je obrovský omyl. To by potom nebyla demokracie, ale anarchie nebo spíše džungle.

Už jsme zapomněli, co způsobily karikatury proroka Mohameda v dánském tisku? Statisíce muslimů vyšly do ulic. Islámský svět se bouřil. Mnohé země odvolaly své diplomaty z muslimských zemí. V rámci tzv. svobody slova řada evropských deníků tuto karikaturu postupně otiskla a například „francouzský list France Soir napsal, že může "zesměšnit kteréhokoliv boha" a přidal k tomu vlastní karikaturu. "Nic si z toho nedělej, Mohamede. Každého z nás už někdy karikovali," říká na obrázku křesťanský Bůh. Na obláčku s nimi sedí i Buddha a Jahvé. Šéfa francouzského listu stálo otištění karikatur místo“.[1] Jednalo se o svobodu slova? Byl zmíněný šéfredaktor za svobodu slova perzekvován? Nebo dostal, co si zasloužil, poněvadž ve jménu svobody slova upíral jiným svobodu víry? Uvědomujeme si v té naší apostatické společnosti, co pro jiné národy znamená BŮH?

V rámci svobody slova dokážeme pošlapat vše, z čeho vyrostla naše civilizace. Obdivujeme hvězdu showbyznysu Madonu, která se nechala při svém loňském vystoupení na Olympijském stadionu v Římě ukřižovat. Je to svoboda projevu, když tímto činem urazila tisíce a tisíce křesťanských věřících? Jak by asi dopadla, kdyby se tímto způsobem otřela o Mohameda? Stačí si vzpomenout na  Salmana Rushdieho a jeho Satanské verše. Tento člověk je nadosmrti psancem, protože v očích muslimů se dopustil těžké urážky proroka Mohameda a islámu. Je obětí porušené svobody slova, nebo naopak překročil pomyslnou hranici, kterou by nikdo překročit neměl? Nicméně zasáhl do svobody jiných lidí a navíc lidí naprosto jiné kultury, než je naše. Stejně jako pisálkové v Dánsku.

Nicméně, vraťme se k Davidu Rathovi. Pan šéfredaktor Reflexu poukazuje na podobnou kauzu v Polsku. Zajímavé, jak je nám polské právo najednou dobré. Když se však jedná o polské zákony třeba ve věci potratů, eutanazie či registrovaného partnerství, jsou pro nás Poláci málem horší než divoši. Schází jim jen kroužky v nose a křepčení kolem kotlů, v nichž si své odpůrce vaří k obědu.

Možná, že daleko účinnější, než tahat se po soudech, by bylo řešení a la Miroslav Macek. Pěknou ránu páně šéfredaktorovi Šafrovi rovnou mezi oči. Takovou bombu čenichovku. U soudu by to pan šéfredaktor asi vyhrál a David Rath by platil stejně jako Miroslav Macek, ale tu po čuni  by panu šéfredaktorovi už žádný soud neodpáral. Od Ratha by to sice nebylo podle zákona, ale bylo by to chlapské.

Každopádně jsem zvědavý, jak soud dopadne. Pokud dostane za pravdu Reflex, potom soud právě svobodě slova dá řádně na frak.

Vnímavý čtenář jistě pochopil, že se v tomto článku nezastávám pouze Davida Ratha, ale každého člověka jako takového. A také svobody slova. Aby byla skutečně svobodou a ne nepostižitelnou zvůlí.

A propos: Pane šéfredaktore, proč je David Rath znázorněn právě jako Hitler? Vždyť např. Lenin, Stalin, Pol Pot či náš velký Kléma byly stejné zrůdy jako Hitler. Stejní diktátoři. Myslím, že trocha originality by Vám, ani Reflexu neuškodila.

[1] KARIKATURY MOHAMEDA ROZPOUTALY MEZINÁRODNÉ KRIZI. iDNES 2.2.2006