Pohádky a vypravování pro děti a pejsky (4)

Pohádka o smutném pejskovi   Tak se milé děti hezky uvelebte do vašich postýlek. Byl jednou jeden smutný pejsek. Seděl před boudičkou: čumák položený na tlapkách a koukal před sebe do písku, kde se procházeli mravenci. Byl smutný, protože si s ním děti nehrály. Byl smutný, protože se schylovalo k dešti. (A to pak musel docela zalézt do boudy). Ale hlavně byl smutný, protože měl na krku řetěz a ten ho táhnul a tlačil, byl mu nepříjemný a protivný, vážil ho a tísnil.

A tak tomu bylo po celý dlouhý den i v noci.

Považte děti: jestlipak by se vám líbila procházka, která by tam i zpátky měřila jen jeden jediný pouhý metr. Fuj!

Naproti psí boudě bydlel v křoví starý černý kocour.

Přez den vyskočil na vysokou zídku a tam se vyhříval a vykrucoval na slunci.

Byl trochu zlomyslný a tak se vysmíval se pejskovi.

„Hej, chlupáči,“ vrčel, „proč se tak mračíš, když svítí docela vesele sluničko? Podívej, jak se mi krásně leskne kožíšek!“

Pejsek se však k němu otočil zády a uronil smutnou psí slzičku.

„Ten se má,“ pomyslel si. „Nemusí nic dělat. Ani hlídat, ani štěkat na lidi a navrch má každý den misku připravenou s mlékem. A já? Sotva si na mě vzpomenou! A když ano, tak jen proto, aby mi připomněli, že jsem tady od toho, abych hlídal.“

Zlomyslný kocour sice pejska zlobil, ale kamarádů moc neměl.

A tak ho napadlo, že by nebylo špatné zkamarádit se právě s pejskem.

Jednoho dne povídá: „Poslechni, proč se pořád tak mračíš?“ Pejsek vzdychnul a začal mu vyprávět proč je nešťastný.

Vyprávěl dlouho a dlouho. Byl z toho hotový seznam, až se kocour z toho povídání unavil.

„Víš co?“, povídá kocour „něco s tím uděláme!“ a zalezl do křoví, aby tam přemýšlel co s tím. Nakonec z toho usnul.

Když se druhý den ráno probudil byl svěží, ale hlavně měl v kapse plán jak pomoci pejskovi.

„Poslyš už vím, jak na to!“

V noci přišel kocour s klíčem od řetězu. „Ten ‘sem sebral našemu pánovi!“

Odemkl řetěz a hupky dupky pejsek byl volný.

A tak spolu šli na krásnou procházku, která neměřila jeden krátký metr.

A další noc znovu.

A pak další.

A další a další.

Zkrátka se z nich stali  kamarádi na život a na smrt.

Ve dne pejsek vysedával před boudičkou s řetězem na krku a dělal jakoby nic a v noci hrrr pryč. (To mu kocour vždycky pomohl a odemknul řetěz.)

Drží se za pacičky a mají si pořád co povídat a pořád kam jít. A každý se tak trochu změnil.

Kocour už není zlomyslný, protože si má s kým povídat a s kým jít na procházku a bavit se. A pejsek už není vůbec ani trochu smutný.

Má totiž kamaráda a také ho už netlačí řetěz na krku.

Kdybyste, děti, byly někdy v noci na ulici, určitě je potkáte.

A pak prý že psi a kočky se nemají rádi.

A jestli někdy i vy máte nějaké trable jako měl pejsek, určitě vám z nich pomůže nějaký kamarád anebo paní učitelka, nebo vaše starší sestra či bratr. Každý má nějakého kamaráda, i když někdy se nám může zdát, že tomu tak není. Vzpomeňte si, jak ten kocour byl ze začátku na pejska protivný.

Ahojky a dobrou noc vám všem.