V čase hrozícího Brexitu je v módě bít na poplach a strašit apokalypsou, co když se ale ve skutečnosti vše naopak v dobré obrací? Svědčí o tom jasné signály ze strany evropských zemí i Ruska.
Slovní šarvátky politiků před kamerami jsou jedna věc, reálná politika věc zcela jiná. Ta je složitým uměním diplomatického vyjednávání, hledání a nacházení kompromisu, a teprve potom charismatického řečnění nebo zatínání pěstí. U nás, v Čechách, to asi bude ještě nějaký ten pátek trvat, protože k nám tradičně – unie neunie- dochází všechno s několikatýdenním až několikaročním zpožděním., ale v Evropě i v Rusku už se ozývají hlasy, že krizí a hádek už bylo dost, nikomu to nepomohlo, a tak pomalu dozrává čas ke zrušení ekonomických sankcí z jedné i druhé strany. "Strategie všechno, nebo nic, i když zní dobře, nefunguje," řekl třeba předevčírem šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier a vyzval ke zrušení sankcí vůči Rusku za podmínky, že budou řádně dodržovány Minské dohody, což znamená především dodržování příměří a dosažení kompromisu o konání voleb v povstaleckých republikách na východě Ukrajiny.
Téma konce studené války a možnosti obnovení ekonomické spolupráce mezi Evropou a Ruskem bylo také hlavním tématem ekonomického fóra v Ruském Petrohradu, které skončilo včera, aniž by se o tom v českých médiích objevila zmínka. Ono se jim totiž to fórum jaksi nehodí do krámu, protože Rusko je přece strašák, který se vždycky hodí, tak proč z něj najednou přestat dělat nepřítele? Do Petrohradu přijel v předvečer bílých nocí šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, bývalý prezident Francie Nicolas Sarkozy, generální tajemník OSN Pan Ki-mun, vicekancléř Rakouska Reinhold Mitterlehner, premiér Itálie Matteo Renzi, nebo třeba šéfové Exxon Mobil Corp. Rex Tillerson a British Petrolum Bob Dudley. To už je docela zajímavá partička, nemyslíte? A všechny tyto politiky a byznysmany spojovala jedna myšlenka: lepší než proti sobě válčit a vyhrožovat si je proti sobě neválčit a obchodovat spolu. Chápu, že v českém kontextu to zní tak trochu divoce, protože boří naše zavile protiruské stereotypy, nicméně je to tak. Představte si, že v roce 2015 směřovaůp sankcím navzdory 48 % veškeré obchodní výměny Ruska směřovalo do zemí Evropské unie. Ruští řečníci několikrát zdůraznili, že EU je největším obchodním partnerem Ruska, které má zájem nikoli na vojenské invazi do Evropy, ale na obchodní a technologické spolupráci v souladu se současnými trendy.
V Petrohradu zazněla i další zajímavá informace, a sice ta, že EU platí za sankce ztrátami v hodnotě zhruba 100 miliard eur, zatímco americké firmy podstatně navyšují svojí přítomnost na ruském trhu. Běžný Rus to vidí zejména v podobě stovek nových fast-foodů jako McDonald ‘s, KFC nebo Burger King.
To všechno ukazuje, že navzdory projevům politiků, které dělají z Ruska jediného viníka všeho zla, může Evropa s Ruskem jednat na docela jiné, pragmatické a obchodní úrovni. Vždycky je to lepší, než mu vyhlašovat válku, jak to rádi dělají mnozí čeští politici a novináři.
