Bojovníci Pravého sektoru namluvili speciálním jednotkám ukrajinské policie, že na Mariupol útočí separatisté. Ti až po hodině a půl zjistili, že střílejí na rotu ukrajinské námořní pěchoty, tedy na vlastní lidi.
Bojovníci Pravého sektoru mají s vojáky mořské pěchoty nevyřízené účty. Navzájem se obviňují z krádeží, loupeží a pašování v Mariupolu a na mořském pobřeží a nemohou si přijít na jméno. Nevraživost a občasné přestřelky ultranacionalistů s jednotkami podřízenými Kyjevu ostatně není ničím novým. Ukrajinci tak na frontě kromě nepřítele bojují sami se sebou.
Do roku 2015 zajišťovali obranu Mariupolu dva pluky národní gardy – svastikami a runami neslavně proslulý Azov a umírněnější Donbas. Jenomže ultranacionalisté rozjeli pašování a ilegální prodej cigaret i drog v takovém stylu, že je – mimo jiné pod tlakem USA - musely vojáci řádné ukrajinské armády proti jejich vůli deportovat do vnitrozemí. Bojovníkům nabídli, že mohou vstoupit do armády, to ale nacionalisté ve velké většině odmítli.
Pozice Azova a Donbassu po odchodu nacionalistů obsadil 501. pluk ukrajinské mořské pěchoty. Ten je tvořen převážně nováčky z poslední vlny ukrajinské mobilizace, na které se zkušení a ohněm křtění bojovníci z národní gardy dívají skrz prsty. Stále častěji dochází k potyčkám a provokacím, jejichž obětí na obou stranách už bylo několik desítek.
Stále silněji zaznívá názor, že bojové operace a provokace na frontě vyvolávají ve skutečnosti síly, které chtějí využít slabosti premiéra Jaceňuka a prezidenta Porošenka k uchopení moci. Nestabilní vláda navíc podráží nohy nejvyššímu vojenskému velení v Kyjevě a vyvolává další paniku a oslabování autority úřadů i vlády. Tedy to, co Ukrajina, svíraná na jedné straně hlubokou ekonomickou krizí a na druhé korupcí a válkou, potřebuje ze všeho nejméně.
