Tak se nám to pěkně zamotává. Ukrajincům bude, jak to tak vypadá v následujících měsících pěkná zima, obyvatelé Krymu budou po tmě a my, v Evropě, zažijeme ještě hodně horké chvilky.
Je to celé trochu jako v té odrhovačce o tom, jak pes jitrničku sežral. Docela maličkou. Řezník ho přitom přistihl, praštil ho paličkou. Plakali všichni psové a kopali mu hrob, na desce mramorové je nápis těchto slov: pes jitrničku sežral.... A pořád dokola....
Jeden naschvál stíhá druhý, reakcí na provokaci je další provokace, napětí houstne, začarovaný kruh se uzavírá. Politici, v jejichž rukou je – ať už přímo nebo nepřímo - další osud nás všech, se chovají jako kluci po rvačce na školním hřišti, když je učitel za trest zatahá za ucho - lítostivě fňukají a volají: já za nic nemůžu, to on si začal!
A tak za sestřelení ruského letadla můžou podle Turecka ruské manévry v Sýrii, za ruské manévry v Sýrii turecká podpora Islámského státu, za tureckou podporu islamistickým teroristům turecké problémy s radikálními Kurdy a za problémy s radikálními Kurdy jejich brutální útlak tureckou armádou. Za oděsský masakr zabrání Krymu, za zabrání Krymu sankce, za sankce proti Rusku ruské sankce proti Ukrajině, za sankce proti Ukrajině zastavení dodávek ukrajinské elektřiny na Krym, za Krym bez proudu zastavení dodávek ruského zemního plynu na Ukrajinu, za zemní plyn zákaz přeletu ruských dopravních letadel nad Ukrajinou, za zákaz letadel zastavení dodávek uhlí z Donbasu na Ukrajinu. Pes jitrničku sežral. A pořád dokola.
Pes je ale zakopaný v tom, že to vzájemné oplácení a vyvádění se z míry nepovede jen k rozbitému nosu o další přestávce, ale nehezky to celé smrdí válkou. Světovou. Ve válce nikoho nebude zajímat, že je Ukrajincům zima a obyvatelé Krymu nemají proud a už ani benzin. Nastane všeobecná bída a chaos, z čehož budou mít prospěch jen ti nejcyničtější sobci s nejostřejšími lokty. A utéct tentokrát už nebude kam...
Je proto životně důležité nenechat se právě v tuhle osudovou chvíli zfanatizovat, nenechat se vystrašit a nenechat se rozdělit. Nezačít nenávidět ostatní jen proto, že mají jiný názor, jinou barvu kůže nebo že se narodili někde jinde než my. Jak se má lidstvo vyhnout válce, když se nedokážeme dohodnout ani my, Evropané, sami mezi sebou? Co, Evropané, ani Češi, a to je nás nepatrných deset milionů! Každopádně bychom si měli sundat klapky z očí a vzít konečně rozum do hrsti. Začít hledat to, co nás spojuje, a ne se vymlouvat, že si přece začali oni a my nic, my muzikanti. Zbavit se nervozity, závisti a nenávisti, najít společnou řeč. Dřív než bude pozdě.
