Naděžda Savčenko, chrabrá amazonka v ruském vězení, se stala ikonou svatého ukrajinského boje proti zlu. Zároveň ale i esem v propagandistickém pokeru, v němž ji zneužívá jak Moskva, tak Kyjev. A jak je to s ní doopravdy?
Studenti pražské DAMU uspořádali včera protestní akci proti zadržování ukrajinské pilotky Naděždy Savčenko, kterou poslal ruský soud za napomáhání k dvojnásobné vraždě na 22 let do vězení. Přinesli si před ruskou ambasádu stoly a židle, poseděli nad prázdnými talíři, symbolizujícími hladovku, kterou Savčenko drží na protest proti svému zadržení. Protestovat před ruskou ambasádou se dnes nosí. Člověk je tak nějak aktivní, ale ne zas moc, má povznášející pocit, že stojí na správné straně barikády, a ještě se stane mediální hvězdou. Toho jsou si vědomi i politici. Veřejně se jí zastal premiér Bohuslav Sobotka, vicepremiéra Pavel Bělobrádek i Miroslav Kalousek. A stranou nemohl zůstat ani europoslanec Jaromír Štětina, který se v Evropském parlamentu převlékl se spolustraníky do modro-žlutých triček s podobiznou odsouzené pilotky a na twitteru napsal: „Podporujeme v EP Savčenko. Ruský státní teror je stejně nebezpečný jako teror, který dnes zasáhl Brusel.“
To je docela zajímavé, protože podobné argumenty si vypůjčil od ukrajinských politiků, kteří se snaží z kauzy své protiruské bojovnice vyždímat tolik ideologické šťávy, kolik to půjde. Nejvíce polopatě na to šel poradce ukrajinského ministra vnitra Zoran Škirjak, podle jehož vyjádření byly teroristické útoky v Bruselu pouze pokusem odpoutat pozornost od vynesení rozsudku nad Savčenko. Jasným důkazem je podle něj fakt, že „exploze zazněly přesně v den vynesení rozsudku“. Šéf ukrajinské tajné služby Vasilij Gricak předtím prohlásil, že vidí v teroristických útocích v Bruselu ruskou stopu, což jinými slovy znamená, že na ně může Putin. Podobné hlasy se ostatně ozývají i u nás, od Lidových novin až k Aktuálně.cz. Putin přece může za všechno, tak proč mu nepřišít i masakr v Bruselu i s uprchlickou krizí?!
Světla reflektorů, která dělají z ukrajinské vojačky mediální hvězdu, ovšem pohříchu zastiňují ostatní realitu. V ruských i ukrajinských věznicích jsou desítky nebo stovky válečných zajatců, po kterých neštěkne ani pes, natož Kalousek se Štětinou. Někteří z nich se provinili jen tím, že stříleli, protože k tomu dostali rozkaz, jiní vraždili nevinné a raněné, mučili a bili zajatce, jak už to ve válce chodí. Jak odvážně napsal publicista Ivan Hoffman v Deníku.cz, mediální oslavování Savčenko vyžaduje pořádnou dávku naivity nebo silný žaludek. Existují totiž vide, na nichž se vojačka chlubí tím, z čeho ji ruský soud obviňuje. Že totiž zabíjela nenáviděné Rusy. Jednotku Ajdar, ve které měla Savčenko podle rozsudku koordinovat palbu minometů a řízených střel tak, aby zasáhly ruské novináře, totiž i nezávislá Amnesty International viní z represí proti civilistům a zločinů proti lidskosti...
Kde je pravda a spravedlnost? A existuje vůbec? Možná, snad. Nás ale matou a chytají do propagandistických sítí tak vychytrale, že ji sotva můžeme poznat. Zbývá nám tak jediné: nepodléhat hysterii, vyhnout se černobílým vysvětlením a neskočit jen tak lehce ani jedné ze stran na špek, byť by byl sebevypečenější.
