Tento týden byl v Maďarsku ve znamení jedné z největších demonstrací v novodobé historii. Rozbuškou odporu proti vládě se stal návrh na zpoplatněné stahování internetových dat. Méně se už mluví o tom, že ve tvrdém jádru demonstrantů byli maďarští fotbaloví rowdies, kteří nápadně připomínají ukrajinský Pravý sektor. Agresivní fašistické bojůvky jsou v Evropě na postupu – ukrajinský Majdan pro ně byl návodem, jak bojovat proti pořádkovým jednotkám.
Informace o více než stotisícové demonstraci proti zpoplatnění internetu prolomila dlouhé mlčení českých médií o tom, co se na politické scéně v Maďarsku vlastně děje. Útržkovité zprávy o autoritářské vládě premiéra Orbána, která se v ideologii vrací do třicátých let 20. století, vydává zákony proti židům a Romům a chystá se znárodnit banky vlastněné zahraničním kapitálem vyvolávají dojem, že celé Maďarsko v jednom šiku podporuje svého premiéra a podléhá nacionalistickým vášním. Zapomíná se ale na to, že Orbán má proti sobě silnou opozici – a tou není levice nebo nějaká liberální proevropská strana, ale ještě extrémněji pravicový Jobbik. Ten stál společně s fašizoidním jádrem budapešťských fanoušků také za útoku na sídlo vládní strany Fidesz, kde demonstranti vyzbrojení řetězy, holemi a molotovovými koktejly zničili přízemní patro a rozbili v něm všechny okna. Vtrhli také do budovy banky Center, kde má svou kancelář i Mezinárodní měnový fond.
V Maďarsku paradoxně nastává situace, která nápadně připomíná přerod klidných demonstrací na kyjevském Majdanu v násilné útoky ozbrojených polovojenských skupin na policisty. Orbánova politiky zase mnohým připomíná kroky, které činil bývalý ukrajinský prezident Janukovič před tím, než byl svržen: omezování svobody médií, ovládání veřejného prostoru a prudký nárůst nacionalistických nálad, které po celém Maďarsku ústí do stále častějších pogromů proti Romům a Židům.
Kdo by čekal, že protesty veřejnosti budou zaměřeny proti zatahování Maďarska do nálad, evokujících léta těsně před vypuknutím Druhé světové války, hluboce by se mýlil. Ultrapravicoví demonstraci naopak chtějí, aby vláda ještě přitvrdila: proti všem, kdo nepracují, proti každému, kdo není Maďar nebo není dost promaďarsky naladěn. V zemi se šíří špiónománie – za špióni jsou veřejně označováni neziskové organizace, placené z evropských peněz, opoziční webové servery a vlastně každý, kdo se odváží kritizovat tvrdě nacionální kurz, kterým se země ubírá. Mnoho židovských a levicových intelektuálů ve strachu před dalším vývojem opustilo zemi a hovoří o reálném nebezpečí restaurace fašistického režimu v zemi. Evropské kritiky se ultrapravice z Budapešti nebojí – otevřeně hovoří o vystoupení z EU.
